Zbývá 7 dní do našeho odletu a vy se zanedlouho dozvíte, kde bude první zastávka naší cesty.
Naše přípravy finišují a aspoň u mě začínají nervy trochu pracovat. Máme všechno? Nezapomněli jsme na něco? Jak se mi můžou všechny ty věci vejít do krosny? Kladu si poměrně dost otázek, ale vždy skončím u toho, že nic není neřešitelné a že to zvládneme. Aleš ten má chladnou hlavu (ostatně jako vždy, když já ne), ale kontrolovat mu svoje věci v krosně radši nenechám - mohl by mi vyhodit třeba šaty nebo o jedno tričko navíc, které je pro něj zbytečné (chlapi).
Tento týden je ve znamení zařizování, papírování, emailů a veškeré té byrokracie, která s odjezdem souvisí a také stěhování. Sepisování seznamu věcí, které máme, ale také těch, na které jsme zapomněli nebo jsme ještě neměli ve všem tom shonu čas zařídit. Až tyto předojezdové přípravy budou za námi, tak vám ráda sepíšu, co se do té mé 50l krosny vešlo, protože si myslím, že pro mě samotnou to bude překvapení. Snad pozitivní...
Před 5 lety, kdy jsem začínala VŠ v Brně a přestěhovala jsem tam velkou část svých věcí, jsem si řekla, že začíná moje nové etapa života a bude to stát za to. Teď si říkám to samé, akorát není jenom moje, ale naše.
Na konci týdne nás čeká rozloučení s našimi rodinami. Oba se na to těšíme, konečně se zase všichni sejdou, poklábosí, seznámíme je s našimi plány a tak vůbec... Ale samozřejmě to nebude bez emocí, teda u mě určitě ne (jo, jsem cíťa). Ale jak říká moje mamka: "Budu si říkat, že jsi v Brně, akorát tě holt celou dobu uvidím, jen přes telefon." A tak to beru i já, jedeme si splnit náš sen a u něj nemůžou být všichni, přestože bychom si to přáli. I když vlastně budou, naší cestu s vámi se všemi chceme sdílet a i proto jsme vytvořili tyto stránky, abyste u toho byli s námi.
Comentarios