Poslední zastávkou bylo dříve obávané město Medellín, které je druhým největším městem Kolumbie hned po hlavním městě. Nachází se v Aburrajském údolí v nadmořské výšce 1 500 m.n.m. a počasí ve městě bylo tedy velmi příjemné. Ubytovali jsme se ve čtvrti El Poblado, která patří pro turisty k těm nejbezpečnějším včetně čtvrti Laureles a odkud se dalo hromadnou dopravou poměrně dobře dopravit i na všechna místa, která jsme chtěli navštívit. Využívali jsme především metro a také lanovky, například cestou do Arví Parku.
Pro urychlení a snadné cestování MHD po Medellínu jsme si zařídili zdarma kartu Cívica, která je na základě pasu vystavena na vaše jméno, pouze si na ní dobíjíte peníze a díky ní máte samozřejmě jízdné výhodnější, než kdybyste si kupovali vždy před cestou jízdenku extra. Pokud si dobře pamatuji, tak jsme si ji zařizovali na stanici San Antonio a místo bylo velmi dobře označeno, že jsme jej hned našli. Už nám nic nebránilo v tom navštívit vše, co jsme chtěli. Měli jsme v plánu Arví Park, Plazu Botero, Memory House Museum, Comunu 13 a další místa, abysme poznali, jaké město je a také jak se změnilo.
Pro naší bezpečnost jsme se snažili na sebe neupozorňovat fotoaparátem a dalšími věcmi a vždy jsme se snažili být do tmy zpět na ubytování, přeci jen místní poznají, že jste turista. Na hostelech vám jistě nabídnou různé typy tour, které jsou často free nebo za menší poplatek například taková menší Tour de Bar, GrafitiTour a další. My jsme žádnou z nich nevyužili, ale při cestě do Comuny 13 - čtvrti, která byla dříve jednou z nejnebezpečnějších a nejchudších, jsme se rozhodli, že to bude lepší a dobře jsme udělali. 100 % za výklad v angličtině a tak jsme se bedlivě snažili pochytit něco z rychlé španělištiny našeho průvodce. Pouliční umění a vidět toto místo na vlastní oči opravdu stojí za to. Propujujího nekonečně dlouhé eskalátory, ani nechci přemýšlet, jak dlouho bych to nahoru šlapala. Každopádně jsme se tam s průvodcem, kterého očividně každý znal, cítili dobře, ale bez něj by to bylo jiné a určitě bychom se tam tak dlouho nezdrželi.
Co se týče vyprávění a zážitků souvejících s Pablo Escobarem, tak jsme vycítili, že je to pro kolumbijce, kor pro ty, kterých se to osobně dotklo, poměrně citlivé až nepříjemné téma. Opravdu minimálně jsme narazili na suvenýry s jeho podobiznou. Je to pro ně vzpomínka na zlé často a přestože stále narazíte v Kolumbii na prodej drog, krádeže nebo únosy, tak se toto město opravdu vyhrabalo ze dna a je to znát. Naše zkušenost a pocit z Medellínu je určitě pozitivní a líbilo se nám zde i více než v Bogotě.
Výletem, který jsme při návštěvě města chtěli určitě podniknout byl výlet do městečka Guatape. Jde se sem dostat na vlastní pěst autobusem, projít si město, případně využít k dopravě tuk tuk a zase vyrazit zpět. Každopádně když jsme to propočítali, tak jsme díky mému španělskému vyjednávání přes whats app našli tour za úplně stejné peníze a měli jsme jistotu, že se o nás postarají a dostaneme se tam i zpět bez problému a byla to opravdu dobrá volba. A co byla výhoda, že za anglický výklad chtěli stejné peníze, což pro nás bylo opravdu překvapující. Průvodce byl skvělý a seznámil nás s pojmem "kolumbijská minuta". Ano, v Kolumbii vše poměrně dlouho trvá a když vám někdo řekne, že to bude za pět minut, tak je to tak za 15.
Výlet byl náročný, počasí hodně teplé, výstup na La Piedra mě málem sebral veškerý dech . Těch 700 schodů nahoru po úzkém schodišti bylo poměrně náročné a vystoupali jste do 2 100 m.n.m. Ten výhled však stál opravdu za to, byla to nádhera. Pokračovali jsme na kolumbijský oběd a na prohlídku úžasnými barevnými uličkami. Pokud máte den navíc při návštěvě Medellínu, tak rozhodně neváhejte a vyražte do městečka Guatape.
Pokud si kladete otázku, jestli nás něco na Medellínu zklamalo, tak by se něco našlo, a to Arví Park. Je to prakticky turistická atrakce a pokud nemáte v plánu si zaplatit výlet na kolech nebo průvodce parkem, tak toho moc neuvidíte a zase se budete muset vrátit dolů. Co jsme si ale užili byla cesta lanovkami, kterou musíte podniknout, pokud se do parku chcete dostat. Jedete nad chudinskými čtvrtěmi a vidíte, jak lidé žijí.
Těch pár dní, které jsme v Medellínu měli opravdu rychle utekli a nás už čekal let do Limy. Vzhledem k tomu, že je letiště poměrně daleko od Medellínu, tak jsme si museli domluvit taxi na hostelu a Uber jsme moc nechtěli riskovat, jelikož je tady nelegální a policie to poměrně hlídá. No, nakonec to byla snad naše nejdražší cesta taxíkem, ale dostat jsme se tam museli. V tu chvíli jsme ještě nevěděli, že se na letišti situace zkomplikuje tak, že skoro neodletíme. Ale víte co, odletěli jsme! Peru už nás čeká!
Comments