Abychom se mohli vydat dál, tak jsme se potřebovali dostat zpět do Neivy, kde jsme si zakoupili dvě jízdenky do San Agustinu. Pro naše prvotní překvapení, že možná pojedeme bez přestupu, ale vše bylo tak, jak jsme si mysleli. Jen si nás řidiči na nádraží v Pitalitu doslova přehodili z vanu do jeepu a pokračovali jsme v cestě. To mi připomíná, že musím říct, že záchody na nádražích v Kolumbii, které jsme navštívili, byly hezké, vždy za poplatek, ale člověk se nebál sednout na prkýnko a vždy dostal toaletní papír. Takže žádný strach, většinou všechny záchody, kde se platil menší poplatek byly vždy nad očekávání.
Během cesty z Pitalita do San Agustinu jsme nabrali lidi tak nějak po cestě, těžko říct, zda to cestující plánovali nebo byla náhoda, že jsme jeli zrovna kolem. Každopádně, kde jste si řekli, tam vás řidič vysadil. My jeli až do cílové zastávky v centru městečka a během cesty jsme se mohli kochat krásnými výhledy a přírodou. Když jsme dojeli do města, tak se nás hned ujal starý muž, který uměl velmi dobře anglicky a nabídl nám všechny možné výlety, které byli v okolí možné a taky jsme od něj zjistili, že s největší pravděpodobností nemůže naše cesta Kolumbií pokračovat tak, jak jsme původně plánovali kvůli protestům, uzavřeným silnicím, a tím také zrušeným autobusovým spojům.
Čekal nás tady krásný hostel s výhledem, houpacími sítěmi, hezkým pokojem a ochotnou paní domácí. Naše ulička, ve které se hostel nacházel, byla opravdu jak z časopisu. Pobyt v San Agustinu jsme si užili. Naplánovali jsme si skoro celodenní výlet na koních po okolí a užili si přírodu a zjistili i něco o historii. San Agustin je totiž jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v Kolumbii. Na těchto nalezištích často narazíte na různé sochy (monumenty) na první pohled zobrazující člověka. Několik takových monumentů se nám snažil náš průvodce a každý má opravdu hluboký význam.
Jízdu na koních doporučuji, i když jsem měla z té výšky i občasné rychlosti trochu obavy. Každopádně pro ty, co na koních nejezdí často nebo vůbec jako my dva, je to velký zážitek. Na závěr naší cesty jsme se zastavili u takové rodinky, u které jsme si dali čaj a podívali se do muzea s předměty, které se dříve používaly například v zemědělství nebo v řemeslech, kterými se lidé živili. Poté nás čekala cesta zpátky, počasí nám vyšlo krásné a vrátili jsme se opravdu nadšeni.
Každý podvečer bylo ve městečku na takovém náměstíčku spousta malých stánků s různými jídly a tak jsme samozřejmě ochutnali, například něco, co vypadalo na první pohled jako zmrzlina, ale nebyla to zmrzlina. Možnosti, kde se najíst bylo poměrně dost, akorát byl problém, že v dobu, kdy jsme měli největší hlad, bylo vždycky všude zavřeno. Musíme ale vyzdvihnout místní pekárny, obchod s ovocem nebo úžasnou veganskou restauraci Humusapiens, kde dělali například výtečnou izraelskou shashuku nebo falafel.
Odpočinku bylo dost a museli jsme přemýšlet nad tím, co dál, když se naši plánovanou trasou nedostaneme kvůli protestům na několik míst. Nebyli jsme zrovna v místě, kde jsme si mohli vymýšlet. Dokonce jsme zašli i na místní policejní stanici, kde byla mladá kolumbijka, která zrovna dělala úkol z angličtiny, ale nic moc o tom nevěděla a nedokázala ani poradit. My jsme udělali dobrý skutek a alespoň se jí snažili vysvětlit anglickou gramatiku a dodělat úkol do školy. Nakonec jsme došli k závěru, že pojedeme nočním busem zpět na sever do Salenta.
Comments