Konečně jsem našla čas na to vám sepsat o těch dvou dnech, které jsme byli v Dubaji, velkém městě luxusu. Původně jsme zde měli být celé tři dny, ale jak už někteří víte, uletělo nám v Istanbulu kvůli opožděnému prvnímu letu letadlo, takže jsme si nejen že museli koupit nové letenky, ale ještě strávit noc na letišti v Istanbulu, celkem 18 hodin. Potom, co jsme zjistili, že budeme muset letět se společností Emirates a viděli kolik stojí letenky, byla nálada opravdu na bodu mrazu (jo, ukáplo mi pár slz). Člověk plánuje, plánuje a někdy je lepší neplánovat a být mile překvapen. No což... nebylo cesty zpět, jelikož všechny lety stejně vedou přes Dubaj a my navíc už měli zaplacenou letenku Dubaj-Colombo.
Na začátek naší cesty do Dubaje trošku dobrodružství, co říkáte? Musíme říct, že po tom, co téměř všude létáme s nízkonákladovými společnostmi, tak tenhle let se bude zřejmě řadit k těm nejlepším. Pěkný interiér, dobré jídlo a pití, milá obsluha, no za co jste si zaplatili, tak to dostanete, takhle bych to asi řekla. Pobyt se nám tedy zkrátil o den a my museli vymyslet jak ho efektivně využít a přitom neutratit moc peněz, což v Dubaji moc nejde. Ale zkusili jsme to.
Po příletu na letiště jsme jen zírali, krásnější letiště jsme neviděli. Vodopády, palmy, všude usmívající se personál ochotný pomoci a dlouhá cesta k pasové kontrole a zavazadlům. Tak a jde se na metro... Metro v Dubaji ovládají počítače, na zastávce nevidíte do kolejí, jelikož je celý prostor uzavřen a při příjezdu metra se otevírají na příslušných místech jen skleněné dveře. Je v něm zakázáno žvýkat a lze v něm využívat hodinové WIFI připojení, pokud máte arabské telefonní číslo. Jsou v něm také části, které slouží pouze pro ženy a děti a zřejmě je zde časté pravidlo, že by muži měli pustit ženy sednout. V centru jsme vystoupili a vydali se na ubytování a následovala ta klimatická facka. Bylo zhruba 22 hodin a v Dubaji 32 stupňů, vlhko, dusno, všude velké množství aut a plynových výparů z nich. No modlila jsem se, ať už jsme na pokoji. Dorazili jsme na ubytování, kde jsme dostali pokoj tak pro 6 člennou rodinu a šli se vyspat na parný dubajský den.
NÁŠ PROGRAM NA 2 DNY
Během těch 2 dnů jsme viděli vše, co jsme chtěli stihnout: Burj Khalifa, Dubai Fountain, Dubai Mall (největší obchodní dům na světě, kde najdete 1200 obchodů) a ano, ztratili jsme se v něm. Člověk by řekl, že to není možné, ale opravdu je. Zpětně se tomu člověk zasměje, ztratit se v obchoďáku přece nejde. Každopádně my se v tu dobu nacházeli v nejdražší čtvrti Dubaje, bylo po půl 1 v noci a my se nutně potřebovali dostat zpět na ubytování. Jenže nás nenapadlo, že metro nejezdí nonstop, takže... Po obchodním labyrintu nám nezbylo nic jiného než si sehnat taxi. Naštěstí jsou zde velmi levné pohonné hmoty, takže na to jakou dálku jsme jeli, tak jsme zaplatili dost slušnou cenu.
Aktivně jsem se chtěla jít podívat na trhy Gold Souk, kde koupíte všechno. Bohužel se na vás během 2 hodinové procházky po trhách vrhá jeden obchodník za druhým a nabízí vám především tradiční oblečení, kabelky, hodinky, brýle, a to zejména velmi drahých značek, aby vás nalákali. Když už za náma přišel asi 20. obchodník, tak jsme s ním tedy šli. Jeho obchod byl v 2. patře domu, ovšem když jsme do patra vyjeli, tak to tam spíš vypadalo jak v hotelu než na obchodní promenádě. Zakódovaná místnost se otevřela a tam desítky kufrů, kabelek a šátků. Naštěstí z místnosti zrovna vycházel pár američanů, kterých jsme se chytli a šli s nimi rychle zpět dolů. Ty nechápali, že za takovou cenu nekoupíme kufr Louis Vuitton a že tu značku nemilujeme a asi třikrát se nás anglicky zeptali: "Vy nemáte rádi Luiho?". No byli jsme pryč a ten zážitek nám stačil.
Ze zastávky metra jsme se odhodlali dojít v tom úmorném horku až k Burj Al Arab, což je pro změnu nejluxusnější hotel na světě a vedle něj je známá pláž Jumeirah beach, kde jsme se mohli vykoupat a po osvěžení a posilnění, se vydat na cestu zpět k metru. Na pláži je samozřejmostí, že se můžete koupat v plavkách jako kdekoliv jinde, ovšem nesmíte se na pláži převlékat či opalovat nahoře bez a doporučovala bych silný opalovací krém. Většina turistů světlejší pleti se ukryla do stínu, jak jen to bylo možné.
No a na závěr našich zážitků jsme si zaplatili půldenní Safari zhruba hodinu cesty od Dubaje. Najdete ho za různé ceny, ale my měli štěstí a našli jsme ho na stránce, která je něco jako český slevomat za 400,- a v ceně jsme měli cestu tam i zpět, jízdu jeepem po dunách, jízdu na velbloudech, představení břišní tanečnice, ohnivou show, malování hennou, pití a jídlo po celou dobu představení. Řekla bych, že za tu cenu velmi slušný výlet. Akorát písek, ten máte úplně všude. Naše vana vypadala po umytí jako pískoviště.
Třetí den jsme měli původně v plánu Abú Dhabí. Dostanete se tam i místní dopravou nebo si můžete vypůjčit auto, ale já bych osobně po té 8-proudé silnici jet nechtěla. Nám se bohužel pobyt zkomplikoval ještě před příletem, takže jsme byli o Abú Dhabí ochuzeni. A pokud budete mít cestu jenom sem, tak bude úžasné navštívit místní Aquarium, které najdete také v Dubai Mallu. Stejně jako Safari se dali najít výhodné balíčky na internetu. Tak třeba se sem ještě taky podíváme a doženeme, co jsme nestihli.
MÍSTNÍ LIDÉ A TURISTÉ
Chování arabů k turistům mě velmi překvapilo. Všichni byli velmi milý, usmívali se, byli ochotní poradit a pomoci. Obavy z toho, jak se tu budeme cítit, byli opravdu hned pryč. Myslím, že se tu každý může cítit bezpečně. Samozřejmě ostražitosti není nikdy dost, ale potom co jsme se 2 noci courali po nocích Dubají musíme říct, že se není čeho bát. To zjistil i můj bratr, který přiletěl o půlnoci na letiště a zjistil, že nejezdí metro a musel si vzít taxi do centra podobně jako my z Dubai Mallu. Celkově v Dubaji žije 85 % cizinců a vyskytuje se tu i velké množství turistů, takže tu nebudete vzhledově nijak vyčnívat (jo, my batůžkáři s foťákem vyčníváme). Udržuje se tu pořádek, čistí se silnice i chodníky, všechno jen aby vypadalo dobře. Na silnicích, které jsou kolikrát dělané ze zámkové dlažby jezdí velmi drahá auta a vzhledem k tomu, že Dubaj drží několik světových nej, není divu, že je tak turisticky vyhledávaným a oblíbeným místem.
STRAVOVÁNÍ:
Jelikož chceme ušetřit na nepotřebném nějaké peníze, které se budou v budoucnu hodit, tak tím hlavním na čem se ušetřit dá, je velmi často jídlo. V Dubaji nám přišlo draho i v marketu, ale byla to pro nás ta nejlevnější varianta. K snídani jsme si opékali toustový chléb a mazali máslem a marmeládou, koupili nějaké výhodné balení croissanů, k obědu jsme si v marketu koupili hotovou pizzu nebo celé kuře, které vyšlo překvapivě dost levně a nechybělo x lahví vody na každý den. Nic jsme z místní kuchyně neochutnali, každopádně v Dubaji je velmi významné koření všeho druhu. Není to jak u nás, že si kupujete koření v sáčcích, ale v marketu přímo v sekci s kořením je prodavač, který vám na váhu odebírá, co si přejete. Stejně tak je to s medem, vyberete si med a velikost skleničky a je to.
DOPORUČENÍ
Na cestování po Dubaji doporučuji sbalit do batohu nějaký šátek, košili, světřík nebo lehkou mikinu. Ve všech vnitřních prostorech mají klimatizaci tak na 18 stupňů a při častých přechodech ven a dovnitř si člověk koleduje akorát o to, že bude nemocný. Klimatizované jsou dokonce i autobusové zastávky. Pokrývka hlavy jako šátek, klobouk, kšiltovka se bude taky hodit. Až uvidíte v čem chodí místní lidé a jak je jejich oblečení lehké a nepřiléhavé, budete jim závidět. Na to, že byl říjen tak Slunce opravdu pálilo a vzduch byl velmi těžký, člověk se smažil ve vlastní šťávě od rána do večera a těšil se až se zatáhne.
Takže do Dubaje určitě v měsících, kdy trošku klesne teplota, jinak tak maximálně do nějakého resortu na pláž, protože při cestování po Dubaji to v horkých měsících bude pěkná fuška. Ještě vám sepíšu nějaké tipy na cestu sem a vrhneme se na Srí Lanku :)
Comments