Večer jsme konečně dorazili do Ubudu - střediska kulturního života na Bali. Už při pohledu z auta jsme viděli, že to tam bude žít. Všude plno turistů, restaurací a obchodů. Úplně něco jiného než na co jsme byli zvyklí, ale byla to na jednu stranu moc příjemná změna. To samé bylo i s jídlem, ale českou kuchyni tu bohužel nikdo nenabízel (škoda). Ubytování jsem sehnala za pěkné peníze v super lokalitě a tak jsme to měli všude kouse. Poznávání mohlo začít.
Nejlepší způsob dopravy na Bali je skútr, ale první den jsme si ještě naplánovali tak, že obejdeme vše, co bude jakž takž dostupné pěšky a skútr vypůjčíme až na následující den. Už jsme byli ostřílení z Jávy, takže se nebylo čeho bát, protože doprava na silnicích tu byla velmi podobná. Bohužel známým turistickým místům, kde je kupa lidí se člověk nevyhne, ale i tak se dá naplánovat i výlety, kde potkáte pár lidí nebo taky nikoho.
NÁŠ PROGRÁMEK
Milovníci nakupování si přijdou určitě na své. Myslím si, že na místních trzích, ale i v lepších obchodech se tu dá utratit hromada peněz. Takže je lepší se držet od obchodů dál, ale jinak můžete ulovit třeba krásné lapače snů, kabelky, oblečení nebo upomínkové předměty připomínající Bali. My jsme se šli pokochot na Traditional Art Market přímo v Ubudu. Nevěděli jsme, kam se máme dívat dřív, některé věci byly opravdu moc pěkné. Prodejci příjemní, ale člověk se musí připravit na to, že mu nedají pokoj a musíte umět trošku smlouvat. Smlouváním se stejně jako v jiných zemích, kde je to běžné, můžete dostat až na polovinu ceny, kterou navrhl prodejce.
Stejně tak nelze přehlédnout velké množství chrámů a rozpůlených bran, které symbolizují dobro a zlo. Chrámů je na Bali více než obytných budov a není se čemu divit, jelikož většina rodin má svůj malý chrám i například na zahradě. Nechybí ani obětní poličky, kam každé ráno dávají mističky s květinami, rýží, ovocem a vonnými tyčinkami jako dar. Chrámy jsou nádherné, ale překvapilo nás, že do všech chrámů, které jse chtěli navštívit, byl poměrně vysoký vstup a tak jsme navštívili "jen" Royal Palace přímo v Ubudu, kde byl vstup zdarma a poté si udělali výlet do Pura Tirta Empul - jedno z nejposvátnějších míst na Bali, věřící stojí dlouhé řady, aby mohli do léčivých pramenů, které údajně očistí tělo i ducha a také Goa Gajah neboli Sloní jeskyně. Důležité je mít na těchto posvátných místech zahalená kolena. Někde pujčují tzv. sárongy, ale někde vás prostě s odhalenými koleny nepustí a proto je lepší buďto mít oblečení pod kolena a nebo s sebou vždy nosit nějaký šátek, který si uvážete a po návštěvě zase schováte.
Za návštěvu stojí určitě Monkey Forest přímo v Ubudu, lesní park s chrámy, kde jsou všude kolem vás makaci. Důležité je, ale nadšení z opic nepřehánět. Nesehat na ně, nedávat jim jídlo a podobně, protože pokud není člověk očkován proti vzteklině, tak návštěva Monkey Forestu může dopadnout taky dost špatně. Opice berou vše, co jim připomíná, že by mohlo být k jídlu (mně vzali i mapu parku) a tak opravdu nedoporučujeme jíst a ani jim podávat jídlo za účelem fotky (mají pěkné zoubky). Je to ale příjemná procházka a dopoledne tam bylo i relativně málo lidí.
Jedno ráno jsme si přivstali a ještě před snídaní jsme si zajeli ke stezce Campuhan Ridge Walk. Je to zhruba 2,5 km stezka, kde je v pozdějších hodinách pěkná výheň, proto jsme vyrazili tak brzo. Čekali jsme trošku lepší výhled, protože je stezka hodně doporučovaná, ale zas tak nadšení jsme z ní nakonec nebyli. Každopádně, kdo má čas nebo chodí rád běhat, tak i tohle místo je fajn.
Nesmí chybět návštěva rýžových teras. Rozmýšleli jsme se mezi Tegelalang a Jatiluwih a nakonec vyhráli Tegelalang hlavně kvůli tomu, že nám lokalitou zapadali více do plánu. Osobně jsem si myslela, že přijedeme k terasám, hodíme fotku a jedeme dál a tak jsme byli překvapení, že jsme se po terasách mohli pohybovat, jak jsme chtěli a tak jsme tam nakonec strávili asi dvě hodiny. Na pár místech byla i možnost se občerstvit nebo zakoupit rýži či výrobky z rýže. Na každém rohu je možnost houpačky za poplatek a hodně lidí za to zaplatí, aby mělo pěknou fotku, ale nepřišlo nám, že by to stálo za to. Nás "zkoupnul" jeden prodejce, u kterého jsme si koupili pití a rýžové koblížky zdarma. Neobtěžovali nás žádní prodejci či žebráci, což jsme měli asi štěstí - vzhledem k tomu, co jsem před naší návštěvou četla na internetu. Na závěr jsme si dali jídlo v restauraci s výhledem na terasy, měli výborné smoothie a já si v jednom z obchodů koupila zavinovací sukni na památku. No, prostě prima výlet.
VODOPÁDOVÝ RÁJ
Co jsme si vyloženě užili bylo poznávání vodopádů. Nakonec jsme navštívili celkem čtyři, na některé byl menší vstup a na některé žádný. Kdybychom měli více času, tak jsme jich navštívili ještě více. Snažili jsme se vyhnout těm, které jsou vyzdviženi v průvodcích, protože z takového výletu, pak nic nemáte, když se rvete davem lidí a ani fotku vodopádů si neuděláte. My jsme měli ale štěstí a užili jsme si i vodopády a koupání jenom pro nás. Na jednu stranu to bylo trošku strašidelné, že jsme tam byli úplně sami a ještě ke všemu se tam šlo docela dlouho pěšky, ale nakonec to byl úžasný zážitek. Doufáme, že se na Bali ještě podíváme a objedeme další.
EVROPSKÉ CENY
Vzhledem k počtu turistů zde není opravdu levno, ani ubytování ani jídlo v restauracích a oproti Jávě se jen velmi zřídka setkáte se stánkovými prodejci s jídlem a dalšími levnými variantami stravování, kterých jsme před tím využívali. Také je zde běžné, že v restauracích je započítaná service charge kolem 10 %, takže pozor, ať nedáváte ještě navíc dýška (pokud nemáte tu potřebu). Na většině míst jsou zpoplatněné vstupy a také parkování. Podobně jako na Jávě, tak i tady je rozdíl mezi tím, zda je člověk místní nebo cizinec a ten rozdíl je několikanásobný.
POČASÍ JAKO NA HOUPAČCE
Potvrdilo se nám, že na pobřeží oproti vnitrozemí prší opravdu minimálně. V Ubudu touto dobou (listopad) pršelo každý den, ale většinou to byl třeba hodinový slejvák, ve kterém se nedalo ani jet a pak bylo zase krásně. Takže při výletování doporučujeme pláštěnku. Prodávají je na každém rohu a některé jsou i docela pěkné kousky, né takové jako u nás (třeba puntíkaté s kapsičkama tak). Povinná výbava pro každého turistu a k tomu se hodí ještě nepromokavý vak na důležité věci jako jsou telefony, foťák, doklady a podobně (úložný prostor ve skútru je velmi často malý). Hodí se na cestování i v jiných zemích a nebo si ho pak vezme třeba v Česku na Vltavu.
Z vnitrozemí se přesouváme na pobřeží... Pláže, surf, opalovačky. Těšíte se? My moc.
Comments