Srí Lanka, dle našeho názoru, země dvou tváří. Najdete tu velké množství míst, která jsou na pohled tak úchvatná, což jste mohli vidět na většině našich fotek. Potkáte tolik milých lidí, kteří vám mávají, ptají se vás, odkud jste a zajímá je, jak se vám tu líbí a jak se žije u nás. Na druhou stranu je Srí Lanka velmi znečištěnou zemí a jen velmi zřídka se setkáte s odpadkovým košem, natož s opravdu čistou lokalitou. Tomu odpovídá i stav na ulicích měst, vesnic, okolí památek, prakticky každé místo, které není posvátné a i na posvátných místech jsme se se setkali s odpadky. O některých plážích nemluvě - jelikož není sezóna, tak se pláže po většinou neudržují a zřejmě tak jak sezóna skončila, tak vypadají dosud a na sezónu se zase uklidí, aby vypadali tak jako na fotkách, když si pláže hledáte na googlu. Tuto stránku země jsme se vám snažili ukázat hlavně v instastories, jelikož takové množství fotek denně vám nejsme schopni jinou cestou předávat.
JINÝ TYP LIDÍ, NEŽ JAKÝ JSME ČEKALI
To samé je s místními lidmi. Potkáte člověka, který vám bezjištně pomůže, jde se s vámi projít, ukáže vám, co hledáte a ještě si s ním dobře popovídáte. Pak potkáte druhého, který vám něco ukáže bez toho, aniž vy byste se pomoci vyžadovali a začne citové vydírání, že on pomohl vám, tak vy musíte pomoci jemu. Ale o tom jsme vám už napsali i s konkrétními případy v článku z Galle. Ale představte si, že takhle se vám něco podobného může stát opravdu na každém rohu. To je jak kdybyste každému bezdomovci, který k vám v Brně na nádraží přijde, dali 10 korun a to se vám dělo den co den. Z počátku jsme z toho měli dobrý pocit, řekli jsme si, tak bez něj bysme to třeba neviděli, ale pak už se s lidmi pomalu ani nechcete bavit. Neustále přemýšlíte nad tím, jestli za tím něco není a nebudou po vás chtít peníze. Bohužel tak jsme poznali místní lidi my, možná si za to můžou turisti sami, že všem dávají peníze a pak je to vyžadováno i od těch turistů, které na rozhazování peněz nemají, těžko říct...
Turista by se měl vůči těmto situacím obrnit a mírně to ignorovat, ale nás tento problém pronásledoval celý pobyt a občas už to pro nás bylo velmi nepříjemné. Mám pro vás jeden příklad: Jdeme si to z vrcholu Little Adam’s Peak v Elle a potkáváme děti, které jdou do školy. Já jak někteří ví, miluji snědé děti a jsou mi prostě sympatické, jak se smějí a přijdou mi tak nezkažené tou naší dobou. V tom ale přijde chlapec, starý tak 10 let a chce se s námi vyfotit, tak se s ním samozřejmě vyfotíme a jsme rádi, že se nestyděl a oslovil nás. Chce se podívat na fotku, všichni se smějeme a v tom na nás anglicky: "Peníze, peníze.” Asi nás to nemělo ani překvapit, ale já byla každopádně trochu šokovaná, že už i ty malé takhle uvažují a chtějí jen peníze, a to tímto způsobem.
Autentická fotka, kdy srílančan vysvětloval Alešovi, že mu musí dát víc peněz, protože má 2 děti.
Všichni Evropané zde mohou vidět, že u nás je absolutně odlišná kvalita a celkové podmínky pro život, ale také je u nás mnohonásobně dražší život než tady a úměrně našim platům, stejně jako jejich platy jsou úměrné poměrům místním, což si ovšem srílančané neuvědomují a berou nás jako boháče. Zkrátka ve většině případů z vás chtějí dostat maximum, a to doslova všude - při nákupu jízdenek, potravin, vstupech na památky, ubytování. Ze sedmi ubytování jsme měli vážné problémy se třemi, kdy se jednalo o podvody, platby za služby, které měly být v ceně, opětovné placení za pokoj, jelikož hostitel neměl ponětí o tom, jak rezervace na AirBnb fungují.
Kdo dlouhodobě cestuje po Srí Lance a nenarazí na problém je šťastlivec. Možná bych v tomto případě doporučila booking.com nebo couchsurfing, kde lidé nabízejí zadarmo například pokoj ve svém bytě, na základě toho, že pozná nové lidi, kulturu, informace o vaší zemi. Při hledání se vám zobrazí recenze na hostitele i ubytování, které poskytuje a většinou najdete fotografie jak jeho, tak i vaší postele. Hodně lowcost cestovatelů tuto možnost využívá, ovšem my s tím osobní zkušenost zatím nemáme, takže vám více neporadíme.
Paradoxně jsme se cítili nejlépe ve starém domě u staršího páru srílančanů v Tangalle, kteří měli velmi přátelské a upřímné chování, ačkoliv ubytování nevypadalo jako na fotografiích, pokoje měli vlhké zdi a bez moskytiéry bychom se probudili asi s kde čím na těle. Ovšem s odstupem času si člověk řekne, že to jak to vypadá není všechno, hodně dělá atmosféra, kterou tvoří velkou měrou samotný hostitel a pak se tam můžete cítit jako doma. Jsou místa, kam bychom se po těch třech týdnech cestování rádi vrátili, ale také místa, která v nás zanechali vzpomínky, které si nepotřebujeme znovu připomínat.
MÍSTNÍ DOPRAVOU VŠUDE, KAM POTŘEBUJETE
Mezi městy jsme se dopravovali buďto vlaky nebo místními autobusy. Na kratší vzdálenosti například na cestu z nádraží na ubytování se po smlouvání vyplatilo využít tuk tuk. Autobusy i na větší vzdálenosti jezdili stejné jako mezi vesnicemi, místa na nohy bylo velmi málo, jelikož srílančané jsou většinou daleko drobnější a menší postavy než my. Pro ně sedadlo pro tři, pro nás sedadlo pro dva.
Jízda se platila vždy až během cesty, kdy prochází pověřený muž autobus a vybírá peníze. Vždy by vám měl dát jízdenku, někteří vyplňují předtištěné jízdenky, někteří mají přístroj na jejich vytisknutí. Jezdili i lepší autobusy tzv. highway busy, které byly podobné těm, co jezdí u nás a jezdili na dlouhé vzdálenosti, ale ani jednou jsme je nevyužili. Byly podstatně dražší a my na delší úseky jezdili raději vlakem. Aspoň si člověk užije tu pravou srílanskou jízdu.
Hledání autobusu na nádraží mezi desítkami dalších probíhá tak, že se prostě ptáte a ptáte, až autobus najdete. Systém v tom místní zajisté mají, ale my nikdy autobus nenašli, tam kde měl stát. Co se týče vlaků, jsou pohodlnější, aspoň tedy po většinou, kdy nejede milion lidí a nejedete ve 3. třídě. I tu jsme vyzkoušeli, stáli jsme 3 hodiny u otevřených dveří na obě strany vlaku a pevně se drželi. Většinou se dají zakoupit jízdenky i do 2. či 1. třídy. Abychom měli porovnání, vyzkoušeli jsme ještě 2. třídu, která se podobala starším vlakům u nás - čisté vagóny, velký prostor na nohy, no byli jsme nadšení, dokonce se dala rezervovat místa. Ceny byly o něco vyšší než u autobusů.
Nesmím opomenout tuk tuky, malá vozítka, do kterých se vejdou i tři dospělé osoby, srílančani v nich jezdí v daleko větším počtu. Je to praktické vozidlo a i levné po stránce údržby a paliva. Jsou všude, kam se podíváte, využívají je daleko častěji než auta a jelikož jejich řidiči poznají turisty na první pohled, tak se jich nemůžete zbavit a pokud se procházíte po hlavní silnici, tak jen dokola říkáte: "Ne, děkuji." Jsou schopni i zastavit, vylézt z vozidla a jít s vámi pěšky a přesvědčovat vás, ať si ho vezmete nebo vedle vás jednodušše popojíždějí, dokud nedáte jasně najevo, že ne. Většinou je jízda s nimi opravdu drahá oproti autobusům, my je využívali většinou na cestu na ubytování a zpět, kdy jsme měli krosny a byli unavení po cestě. Je potřeba však vždy smlouvat, ideální když se poptáte toho, u koho budete bydlet, kolik je tak akorát, aby si tuk tukář za tu cestu řekl.
TŘEBA JSME JEN SMOLAŘI
Ano, to jsou pouze naše zkušenosti a štěstí na nás čeká někde jinde a mělo to tak být. Někdo by si řekl, že 20 dní na poznání pravé Srí Lanky je málo. Máme však opačný názor, vzhledem k tomu, jak jsme tuto cestu pojali, tak si myslím, že jsme tuto zemi a lidi tady poznali hodně. Musím bohužel konstatovat, že Srí Lanka v nás nezanechala tak dobré pocity, jaké jsme čekali. Je to možná kvůli tomu, že sem člověk jede s velkými očekáváními a právě proto je pak mírně zklamán.
Nebude pravděpodobně patřit mezi země, které bychom potřebovali navštívit znovu. I když jet na týden na námi oblíbené místo bude jednou v budoucnu třeba fajn a zasteskne se nám. Každopádně jsme rádi, že jsme tu byli, bez toho bychom sem dřív nebo později chtěli jet. Někoho to sem táhne zpět, někoho ne. Známe hodně lidí, kteří jsou ze Srí Lanky přímo nadšení. I z facebookové stránky Češi a Slováci na Srí Lance víme, že zde žije velké množství Čechů. (mimochodem tuto stránku doporučujeme v případě, že potřebujete s něčím poradit nebo pomoci).
My asi nejsme mezi těmi, kterým tato mentalita a život vyhovuje. Nechci aby to vyznělo negativně, procestování této země rozhodně doporučuji, pokud byste chtěli stihnout i sever země (Trincomalee, Dambulla, Anurádhapura), tak by vám měsíc měl bohatě vystačit. Je také něco jiného, když máte vyhrazený měsíc pouze na cestování a pak se vracíte zpět domů, než když pokračujete dál a dál a musíte mít občas i pozvolnější tempo, abyste měli sílu na další cestu. Pokud budete využívat místní dopravu a kam se dá, tak dojdete pěšky, což je například pro nás úspornější varianta, tak budete rádi za každý večer, kdy budete ležet v posteli.
Abych to na závěr shrnula. Máme ze Srí Lanky rozpačité pocity, které se nám časem utříbí a až budeme mít srovnání s dalšími zeměmi, kde budou lidé podobné mentality a poznáme celkově více kulturu asiatů, třeba své zkušenosti přehodnotíme. Zažili jsme tu krásné i velmi nepříjemné chvíle, které vám dají do života opravdu hodně. Řešení těch nepříjemných je samozřejmě daleko náročnější než užívání si těch pěkných chvílí, ale s tím jsme do toho šli a nebojíme se pokračovat. Ale pokud budeme mít možnost se sem někdy v budoucnu vrátit, tak máme rozhodně několik oblíbených míst, která rádi navštívíme znovu.
VŠICHNI TUTO ZEMI URČITĚ NAVŠTIVTE, STOJÍ TO ZA TU ZKUŠENOST A POZNÁNÍ
Všem držíme palce, ať máte při cestování štěstí a poznáte samé příjemné lidi a odvezete si super zážitky. :)
P.S. Rozjeli jsme na instagramu soutěž o pohledy za správný tip na soutěžní otázku nebo hezké promo našeho IG účtu u vás na stories nebo v příspěvku. Tak mrkněte a pohled může přijít i vám :)
Pohledy ze Srí Lanky jsme dokonce vlastnoručně orazítkovali a dorazily už do rukou svým majitelům.
Comentarii