Poslední zastávkou před tím, než nám odjela naše spolucestovatelská dvojka bylo město Kandy, druhé největší město na Srí Lance. Je zde jedna z nejznámějších srílanských památek, a to Chrám Buddhova zubu, kde je údajně uložen Buddhův zub, jenž patří mezi jednu z nejcennějších buddhistických relikvií. Mimo jiné je zde znát, že jde o velké a rušnější město, podobné spíše hlavnímu městu Colombu než před tím navštíveným městečkům. Snadno naleznete obchod, supermarket, fastfood, obchod s oblečením, velké autobusové i vlakové nádraží, fastfood, no prakticky vše, čímž se velká města vyznačují.
CESTA VLAKEM ELLA-KANDY
Když jsme přemýšleli, zda pojedeme z Kandy vlakem nebo autobusem, tak byla volba jasná - jedeme vlakem. Cesta z Elly do Kandy je považována za jednu z nejhezčích cest na světě. Celou cestu se můžete dívat na čajové plantáže, sběračky čajů a pole se zeleninou. Výhledy z vlaku jsou opravdu k nezaplacení, přestože jede vlak 7 hodin, tak potom zážitku, který máte při pohledu z oken, nemůžete litovat. Po cestě prochází jako ve všech vlacích srílančan, který prodává sandviče, místní pečivo, čaj, kukuřici a v jednom z vagónů je i bufet. Takže pokud zapomenete na nákup jídla i pití před cestou, tak nemusíte mít obavy, že budete až do Kandy hlady. My si cestu opravdu užili, i když poslední 2 hodiny nám přišla jako věčnost a už jsme nechtěli ani sedět.
TUK TUKEM KŘÍŽEM KRÁŽEM PO KANDY A OKOLÍ
Kandy je dost velké město na to, abyste byli schopni vše obejít pěšky, kor v případě, že bydlíte jako my v kopci nad městem. Proto jsme využili nabídky našeho hostitele, že nás za 130,- na osobu bude celý den vozit řidič tuk tukem na všechna známá místa v Kandy a okolí. Za ty peníze to byla opravdu dobrá volba, viděli jsme tak vše, co jsme měli původně na programu (možná ještě více) a stihli jsme to za jeden celý den. A ještě si kluci zkusili, jaké to je být tuk tuk řidičem, já se radši držela svého sedadla a riskování nechala na jindy.
Naše cesta začala u mostu nad řekou Mahaveli Ganga, poté jsme navštívili Muzeum řezbářství, kde nás zadarmo provedli, viděli jsme jak řezbáři zpracovávají desku, na které pracují až měsíc. Ukázali nám různé druhy dřeva, přírodní barvy, zajímavosti a ceny některých výrobků a na závěr jsme si mohli projít prodejnu, která je největší na Srí Lance. Opravdu krásné věci a na to, že bylo vše ručně dělané, tak pokud jste nechtěli dvoumetrového slona, byly cenově poměrně dostupné a prodavač vám dal i nějakou tu slevu.
Pokračovali jsme v Muzeu drahokamů. Musíme se přiznat, že o tom, že se na Srí Lance těží ve velkém drahé kameny, jsme neměli naprosto tušení. Dokonce nám pustili úvodní video v českém jazyce, což někteří včetně mě uvítali (jo, Aleš by tomu rozumněl i v angličtině, to víme - ale jako jedinej). Poté nám pán představil všechny typy drahokamů, které jsou k dostání, dílnu, kde se kameny brousí a poté vkládají do naušnic a jiných šperků. Nejvíce vyzdvihoval modrý safír, dále například měsíční kámen či kočičí oko. Zlato a stříbro, ze kterého se dělá šperk se na Srí Lanku dováží. Na závěr nás vzali do obrovské prodejny, kde bylo několik prodavačů a prodavaček a tak sto různých vitrín od zlatých po stříbrné šperky. Například stříbrný prsten s modrým safírem stál 1500,- a kam se hrabe Pandora, opravdu hezké kousky (ne, Aleš mi žádný prstýnek nekoupil). Na obrázkách v muzeu byly například České korunovační klenoty nebo prstýnek vévodkyně Kate, jejichž kameny pochází právě ze Srí Lanky.
Přišel čas oběda, tak nás naši tuk tukáři vzali do místního podniku. Najedli jsme se opravdu levně zhruba za 50,- na osobu i s jedním nealko pitím. Ovšem musíte brát v potaz to, že to, kde sedíte a ti, co vás obsluhují nebudou vypadat jako u nás v restauracích či bufetech. Všechno ovšem chutnalo velmi dobře, i když jsme jedli z talířů, které byli pokryté igelitem, aby se nemuseli mít. To bylo docela úsměvné, aneb jak ještě víc využít plasty. Kuřetem s rýží nebo zeleninou nemůžete nikdy nic zkazit, dokonce vám nabídli i dezert, ale na ten už nám po těch megaporcích ani nezbylo místo.
Nasyceni jsme se vydali na poměrně dlouhou cestu za Kandy na čajové plantáže. Provedla nás továrnou milá slečna (na Aleše se smála, jak kdyby to byl její budoucí manžel) a následně jsme si mohli sednout na šálek čaje a v prodejně nějaký ten čaj zakoupit. Poté jsme se vydali přímo na čajovou plantáž, kde už nás asi horlivě vyhlíželi sběračky čaje. Jejich plat je prý opravdu mizerný, ovšem to co se strhlo, když jsme vylezli z tuk tuku, jsme opravdu nečekali. Říká se, že když si sběračku chcete vyfotit, tak chce peníze. Nečekali jsme, že ta naše bude výjimkou. Ovšem paní začala na své kolegyně mávat a během deseti sekund se sběhli rovnou tři a všechny nám rvali do rukou čajové lístky a chtěly se fotit. Nakonec se seřadily do řady a jen čekaly kolik jim dáme. Je pravda, že práce je to velmi náročná, nejen na plantáži, ale také v továrně. Takže nám těch pár peněz, co jsme jim dali, ani nebylo líto. Snad díky nám měli lepší den, nic jiného si ani říct nemůžeme. Úsměv na tváři se při celodenním chození bosky po plantáží, za horka i deště, vykouzlí jen hodně těžko.
Z čajových plantáží nás odvezli do zahrad, kde rostly různé stromy a byliny, které se využívají na výrobu léčivých přípravků, medicín, detoxu a podobně. Jako vždy přišel průvodce, který vás provedl a jak je tomu zvykem, ani toto nebylo zadarmo. Za prvé vás vezmou do obchodu, kde chtějí, abyste řekli, co vás zaujalo a co chcete vidět, za druhé vám pak pan průvodce řekne, že by taky rád nějaký ten peníz navíc. Pro mě biologa to byla zajímavá procházka, ale stačilo by nám, kdyby u rostlin byly popisky a strávili bychom tam i více času. Takhle to bylo takové honem honem, ukážu vám pár stromů a bylin, něco si kupte a jeďte pryč.
Další zastávkou byla botanická zahrada, která patří opravdu k nejkrásnějším místům v Kandy. Milovníci rostlin obecně si zde určitě přijdou na své a po nějaké době jsme zjistili, že i milovníci plazů. Už si pomalu zvykáme, že nesmíme šmejdit všude, tak jako v Evropě, ale přece jenom byli jsme v botanické zahradě a chtěli jsme přečíst nápis, co je to za strom a podobně, takže bylo nevyhnutelné, abyste chodil mezi nimi, no prostě mimo chodníky.
Tak si to tak kráčíme zkratkou na další chodník a v tom Juráš zakřičel. Tím hadem, který byl tak 10 cm od jeho nohy byla bičovka, která v té zelené trávě byla opravdu k nerozeznání. Jednalo se o mírně jedovatý druh hada, který pokud kousne člověka, tak to pro něj údajně není nebezpečné. Ovšem popošli jsme opodál a v trávě něco velkého tmavého, schouleného do klubíčka a jen trhavě se to hýbalo. Bezesporu šlo o hada, který právě ulovil kořist. Zrovna kolem nás procházel místní hlídač, tak jsme se ho zeptali. Ten nás dost vyděsil, když nám řekl, ať se rozhodně nepřibližujeme, že jde o jedovatého hada Nayu. Po chvilce googlení jsme našli, že pro srílančany znamená Naya to samé jako u nás kobra a je to i latinské pojmenování pro kobru. No prima. Had se rozmotal a viděli jsme ho v plné kráse, 1,5 metru dlouhý plaz, který naštěstí nebyl kobra ale užovka, a to druhu, který je nejdelším hadem Srí Lanky hned po krajtě. Jen abych upřesnila, Srí Lanka je jednou ze zemí s největší hustotou hadů na světě a žije jich zde na 95 druhů. Takže děkuji za to, že jsme viděli pouhé dva kousky.
Na závěr jsme se podívali na vyhlídku nad městem Kandy a vyjeli k soše sedícího Budhy, která měřila 26 metrů. Sošky Buddhy a modlitebny vidíte téměř na každém rohu, ale tento sedící Buddha je druhý největší na Srí Lance po soše v Dikwelle, která měří neuvěřitelných 50 metrů a tu jsme bohužel na naší cestě nenavštívili. I tak jsme těch sedících i ležících Buddhů viděli dost a nakonec i soch Ježíše a Panny Marie v Negombu.
Tím jsem včetně na úvod zmíněného Chrámu Buddhova zubu zmínila snad všechna významná místa, která stojí za to navštívit. Chrám jsme si jenom obešli, jelikož se do něj platil poměrně velký vstup a fanoušci buddhistických relikvií zatím nejsme, takže jsme ušetřili pár peněz na příště.
Loučíme se s Kandy, Jurášem a Jurášem a míříme vlakem směr Colombo pěkně 3. třídou, protože ačkoliv jsme měli jízdenky do třídy 2., tak tam nebylo už žádné místo. No co, aspoň budou mít na co kluci na závěr dovolený vzpomínat a my pokračujeme do města severně od Colomba s názvem Negombo.
Comentários