Jak už víte, smůla se nám lepila na paty už od zmeškaného letu do Dubaje a nebylo tomu jinak ani po příletu na Srí Lanku. Všechno jsme měli naplánované, kde a jak dlouho budeme, ubytovaní, zhruba i celkový program a očekávalo se, že půjde všechno podle plánu. Ale tak to tady nefunguje a my si budeme muset zvyknout, že se nám ještě hodněkrát stane, že všechno nepůjde, tak jak bychom chtěli. Každopádně prošli jsme přes pasovou kontrolu, kde nám samozřejmě zkontrolovali i víza a mohli se vydat na cestu z letiště do Colomba. Tentokrát jsme na to ke všemu nebyli jen sami dva, ale přidali se k nám ještě Juráš a Juráš, takže jsme v tom byli namočení všichni a dvojnásobná zodpovědnost i za ně.
DOBRODRUŽNÝ ZAČÁTEK
Z letiště jsme sehnali odvoz do centra Colomba poměrně rychle a za slušnou cenu (Aleš zkušeně vyjednával). Srílančan vypadal, že už jezdí dlouhou směnu a nejradši by na volantu usnul, ale byl příjemný a dozvěděli jsme se od něj spoustu informací (třeba, že národním sportem je volejbal). My jsme po dlouhém letu a čekání na letišti nechtěli nic jiného než teplou sprchu a postel. Sprchu jsme stihli, ale se spánkem už to bylo horší. Ubytovali jsme se, začali vybalovat, umyli se a chystali se spát, když v tom někdo zaklepal na dveře.
Pán nám sdělil, že jsme měli zaplacenou noc předešlou a pokud chceme, tak se můžeme přesunout do pokoje nahoře, ovšem zaplatit si noc navíc. Během chvíle jsem zjistila, kde se stala chyba. Juráš přiletěl na Srí Lanku již o den dřív a já jsem tedy všechno ubytování naplánovala už ode dne jeho příletu ač nevědomky. No nic, začli jsme se balit a vydali se na vlak směr Galle, abychom stihli vše, jak jsme chtěli a spánek jsme museli odložit na jindy.
CESTA VLAKEM
Vlakové nádraží je v Colombu poměrně velké a nás dovezl řidič pravděpodobně k vedlejšímu vchodu. Šli jsme si zakoupit jízdenky a věděli jsme, že se dají zakoupit jízdenky do 1.-3. třídy, pro nás s minimálním rozdílem ceny. U přepážky nám bylo řečeno, že lze do Galle zakoupit jen 3. třída. Samozřejmě jsme po příjezdu vlaku zjistili, že nám dotyčný lhal a ještě nás obral o pár korun na každé jízdence a čtvrtou jízdenku nám vůbec nedal (takže pro příště všechno dvakrát zkontrolovat). Ve vlaku nikdo jízdenky nekontroloval, což nám přišlo zvláštní, že si vlastně můžete sednout, kam chcete. Až při výstupu z nádraží na vaší konečné zastávce stojí vždy u východu muž a ten jízdenky kontroluje a tak tomu je na všech vlakových nádražích na Srí Lance.
Seřadili jsme se do řady a čekali až cestující vystoupí, to byla však špatná strategie. Fungovalo to ve skutečnosti tak, že se rvou cestující ven i dovnitř proti sobě a jelikož my měli batohy, se kterými jsme se sotva vešli do dveří, tak jsme počkali a tím pádem na nás zbylo místo v uličce mezi otevřenými dveřmi, které se ve 3. třídě nezavírají. Nakonec jsme si řekli, že aspoň jsme měli trochu prostor, i když jsme museli celé 3 hodiny stát a trochu čerstvého vzduchu, i když byl s příměsí černého dýmu, který na nás vál z lokomotivy, která navazovala na náš vagón. Jeli jsme celou dobu po pobřeží ostrova a viděli mnoho chudinských chýší, znečištěných pláží a také prvního slona. Nakonec jsme měli z vlaku docela příjemný zážitek na to, jak jsme četli, že jet třetí třídou delší vzdálenosti je utrpení. Cesta utekla jak voda a my byli v Galle.
BYL TO OPRAVDU JEN ZAČÁTEK
Chtěli jsme si trochu zvednout náladu a tak jsme se i s krosnama vydali na pláž k vodě, abychom si dobyli pozitivní energii a pak jeli na ubytování. Našli jsme si dva tuk tukáře za slušnou cenu, ukázali jim adresu a už jsme frčeli. Cesta nezapomenutelná, když narazíte na rychlého řidiče, tak si připadáte jak Harry Potter v kouzelném autobuse, který se vytvaroval do různých tvarů a jel pořád dál bez zastavení. Opravdu zážitek. Vystoupili jsme a šli hledat, kde že to bydlíme. Neúspěšně. Ptali jsme se sousedů, kteří anglicky ani neuměli a zjistili jsme, že hledáme asi na špatném místě. Našli jsme ještě jednu adresu, tak jsme chtěli zkusit štěstí tam. Bylo to ovšem na druhé straně města. Takže zase tuk tuk a snad to klapne. Klaplo, dům jsme našli, ale byl zamčený a vybydlený. Sousedé nevěděli nic o tom, že by tam mělo fungovat momentálně ubytování a ke všemu byl na vysokém plotu úplně jiný název.
Už jsem tomu vážně nevěřila, že je tohle vůbec možný a proč se to stalo zrovna nám. Poprvé se nám stalo, že bychom měli problém s ubytováním a ještě ke všemu narazili na podvodníka. Neměla jsem sílu a v tu chvíli bych asi klidně seděla a hodinu přemýšlela, proč se nám tohle děje. Naštěstí nám náš tuk tukář našel během chvilky náhradní ubytování, sice o něco dražší než jsme původně měli, ale byla to krásná vila s bazénem a příjemným srílančanem, který byl ve vile zaměstnaný. Rozzářily se nám oči štěstím a první co bylo, tak jsme skočili do bazénu. Všechno dobře dopadlo a pobyt v Galle jsme si náramně užili.
NÁŠ PROGRAM V GALLE
Jeden den jsme vyrazili na procházku městem a pevností. Pro nás překvapivým zjištěním, že právě toto město je jedním z nejkrásnějších měst Srí Lanky. Je pomyšleně rozděleno na dvě části - část turistickou a místní. Část turistická se nachází u pevnosti Galle, je zde řada obchůdků, kaváren a restaurací, ale místní nám několikrát zdůrazňovali, že za pevností je opravdu draho. Nebylo to tak hrozné, hlavní jídlo v pěkné restauraci jste si dali i s pitím kolem 200,- ale samozřejmě v místním podniku byste se najedli za polovinu. Prošli jste se k majáku, obešli pobřeží po pevnosti, prošli uličkami s obchody a pak se vydali do části místní, kde bylo tak rušno. Všude tuk tuky, autobusy, stánky, trhy, obchod na obchodu. Ale velmi příjemné město a i lidé, každý se na vás usmíval, mával, a to zejména děti. Pokud jedete jen na Srí Lanku, tak doporučuji vzít pár propisek, místní děti je milují.
Jinak jsme pobyt v Galle pojali celkem odpočinkově, přece jen jsme tu strávili jen 2 noci a museli se vydat dál. Tak jsme alespoň vyzkoušeli první srílanské jídlo, které jsme koupili ve stánku u silnice. Za 50,- vám nacpali poměrně velkou krabičku jídlem, že jste to nebyli schopni sníst. Ovšem to by nebyl ještě takový problém, pokud by to jídlo nebylo tak pálivé. Obecně jsou srílanská jídla známá chilli, curry a dalším kořením, proto je při výběru dobré zdůraznit, že nechcete pálivé. Ideálně říct, že nechcete vůbec palivé a bude vás výsledně pálit jen trochu. Po naší první zkušenosti už jsme s pálivostí objednaných jídel neměli problém. Ovšem kdo holduje chilli, tak to pro něj bude gurmánský zážitek. Na druhou stranu si myslím, že vám to vyžene všechny bacily a parazity z těla, takže zatněte zuby a jen do toho.
Potkali jsme dokonce obchůdek s kořením, kde uměl srílančan česky doporučit, jaké koření je a co se k němu hodí. Když zjistil, že jsme z České republiky, tak nám hned ukázal Nejbarevnější kuchařku od Kamu, kde je fotografie jejich obchodu a také ukázal video. Byli na to opravdu hrdí. Ochutnali jsme několik koření, Juráš si zakoupil to nejméně pálivé curry a pokračovali jsme dál na nákup jídla na večer a další den. Ovoce, zeleninu, pečivo a další běžné potraviny jste sehnali na každém rohu.
DVA TYPY LIDÍ NA SRÍ LANCE
Poměrně nezapomenutelným zážitek pro mě bylo setkání se srílančanem na pevnosti Galle. Procházeli jsme se, když v tom na mě muž na okraji pevnosti anglicky volal: "Želvy, želvy, pojďte sem." Samozřejmě jsem neotálela a šla za ním, to že by mě mohl lehce shodit mě ani nenapadlo, koukala jsem se dolů na želvy, kde jich plavalo hned několik a byla nadšená. V tom nám pán začal vykládat, že když on pomohl nám, tak my bychom měli pomoci jemu. Ano, bez něj bychom pravděpodobně želvy neviděli, ale ten přístup, jak se k penězům chtěl lehce dostat, mě dost zklamal. Kdyby přišel a zeptal se, jestli za 100 rupií chceme vidět želvy, tak bych to brala trochu jinak, ale tohle mi přišlo poměrně ubohé. Kluci se nad ním smilovali a nakonec mu něco dali, ale ačkoliv jsem citlivá a mírumilovná ke všemu, tak bych mu nedala nic. A jediné co, tak by se na nás následujících 50 metrů koukal ošklivým pohledem.
Druhý příklad je pán, který si nás našel vlastně sám. Zaujaly ho zrzavé vousy Juráše a celou cestu básnil o tom, jak jsou hezký a že je hezčí než já (jo, to potěší). Byl sympatický a dost ukecaný, ptal se kam jdeme a provedl nás po celé hlavní silnici od pevnosti do centra města. Bavil se s námi o všem možném a já měla celou cestu v hlavě, kolik si za to řekne a to kvůli předešlé zkušenosti. Ukázal nám poštu, trh se zeleninou a ovocem i zmíněný stánek s kořením. Mohl s námi chodit necelou hodinu a pak najednou řekl, že už musí jít pracovat, že nás rád poznal a odešel. Naprosto bezjištně si zkrátil dlouhou chvíli a nám pomohl. V tu chvíli jsem si řekla, že to tu s těmi lidmi nebude tak špatné a nebudou chtít jen peníze. Po čase jsme však zjistili, že takových lidí jako byl tento hodný pán potkáme jen málo.
No, náš pobyt v Galle začal dost divoce, ale celkově jsme tu byli moc spokojení, a to hlavně díky záchraně našeho tuk tukáře a skvělého ubytování. Galle je téměř za námi a začínají přípravy na první cestu místním autobusem do naší další zastávky - města Tangalle.
תגובות