Na povídání o cestě po Yucatánu jste si museli trošku počkat, ale konečně vyšel čas na to, se do toho zase ponořit a povyprávět zbytek zážitků z druhé poloviny naší cesty. Měli jsme tři týdny na poloostrov Yucatán, kteří mnozí cestovatelé nepovažují vlastně ani za Mexiko, protože už je tak turisticky zkažený, že pravé Mexiko zde nezažijete. Je, ale otázka, zda to tak skutečně je nebo ne, ale vzhledem k tomu, že jsme se do jiné části Mexika nepodívali a pravděpodobně ani nepodíváme, tak nemůžeme posoudit.
Jestli jsme si něco v Mexiku užívali, tak mexickou kuchyni a obzlášť po pobytu na Havaji, kde v našem jídelníčku byly převážně burgery a kuřecí nuggety, jsme si opravdu libovali. I v sebemenším zapadákově a šíleném prostředí, kam bychom si v Česku asi nesedli, jsme dostali výborné jídlo., byla ho spousta a za poměrně příznivé ceny. Yucatán je opravdu turistický a tak místní ví, jak vysoko mohou nasadit ceny. Pokud si máme vybavit něco, co se nám zase nelíbilo nebo nám dokonce vadilo, tak nekonečně dlouhé silnice, obrostlé křovím a kolem nikde nic. Při 6hodinové cestě, kdy nemáte možnost vidět cokoliv jiného než to křoví nebo protijedoucí auto, se stává být jízda celkem deprimující. A do toho na každém rohu retardéry, tím je snad Mexiko proslavené, protože nikde nemají tolik retardérů, jak ve městě, tak i mimo město, jako tady.
Zvolili jsme trasu Cancún-Valladolid-Merida-Campeche-Chetumal-Tulum-Cancún a dělali si mezi cílovými zastávkami přestávky v místech, která se nám líbila. Náš začátek v Mexiku začal celkem divoce, a to hned na letišti při shánění auta na následující tři týdny. Ceny na internetu absolutně neodpovídaly těm nabízeným, o pojištění nemluvím a korunku tomu dávalo to, že jsme běloši, takže logicky američani s plnýma kapsama peněz. Když se začalo stmívat, tak jsme se rozhodli jet na ubytování, které jsme nemohli najít, takže to byla taky další akce a řešení auta, sim kartu a další nezbytnosti jsme nechali na druhý den. Nakonec jsme si ho vypůjčili v America Car Rental, dali nám nejlepší cenu i s pojištěním, ale po tom, co nám vykradli kompletně celé auto i s rezervou na poslední zastávce u Tulumu, nemůžeme tuto půjčovnu aut doporučit. O tom ale více až příště.
V Mexiku se nám opravdu moc líbilo, díky autu jsme mohli podniknout spoustu výletů na místa, kam se autobusem nepodíváte. Například do cenotes, zatopených jam a jeskyň krasového původu, kterým je Yucatán proslavený. Je jich zde tisíce a do některých z nich je i opravdu hodně tučný vstup, že kdybyste měli navštívit všechny, které potkáte, tak se nedoplatíte. My tak dopředu plánovali, kterou cenote navštívit a kterou ne, ale věřím, že někteří turisté jich nemají ani za celou dobu dost a chtějí objevovat další a další. Co se týče moře, tak jsme byla krásná voda, ale v období, kdy jsme zde byli my, tak bylo tolik řas, že odpoledne na pláži bylo poměrně smradlavé a myslím, že většina lidí v okolí Playa del Carmen a Tulumu trávila čas u bazénu. My jsme bazén neměli, ale vyrazili jsme na den ke sladkovodnímu jezeru Bacalar a nevím, jestli jsme viděli průzračnější vodu.
Lidé na nás byli velmi milí, snažili jsme se s nimi hovořit španělsky, ale byla to naše první španělsky mluvící země na naší cestě, a tak to nebylo tak jednoduché. Každopádně nějaké základy byly nezbytné, přece jen když se člověk nenachází v hotelovém resortu, ale mezi obyčejnými lidmi, tak se nějak domluvit musí. Lidé to ocenili a byli k nám velmi přívětiví, měli jsme i dobrou zkušenost s většinou ubytování a hostiteli. I když v Chetumalu jsme měli tak malinkou koupelnu, že když jeden z nás seděl na záchodě, tak nám nohy koukali skrz závěs skoro až u postele. Asi zkouška, co ještě vydržíme.
Nezapomenutelná byla i naše výprava za plameňáky. K Rio Lagartos vyráží každý a tak jsme, jak je nám zvykem chtěli vyzkoušet jiné místo. Nejprve jsme se vydali z Meridy do okolí městečka Progreso. Viděli jsme krásné zátoky, které zdobily cedule s obrázkem krokodýla, ale naštěstí jsme neměli tu čest. Plameňáky jsme nakonec skutečně objevily, viděli jsme obrovská hejna, ale v dálce a z blízka pár jednotlivců. Pořád jsme ale chtěli vidět plameňáky v růžové vodě, která je zbarvená řasami. Plameňáci jsou zbarvení růžově díky těm řasám ve vodě, né jak si většina turistů myslí, že vodu barví plameňáci. A tak jsme se další den vypravili k přírodnímu parku Celestún a na vlastní pěst jeli hledat růžovou zátoku s plameňáky. Překvapením bylo, že jsme za celou dobu potkali jen jedno auto hledající jako my, krásné ticho, růžová voda a hejna plameňáků. Byla to nádhera.
Na fotografiích se zdá, že byli hrozně daleko, ale zdání klame. I když přiblížit se na pěknou vzdálenost bylo umění, protože jakmile vás jeden zpozoroval, tak křídly a svým postavením upozornil ostatní a během chvilky se všichni plameňáci rozběhli a přelétli na jiné místo.
Mayské památky jsou dalším lákadlem, proč navštívit Yucatán. Je úžasné, co v té době byli schopní Máyové postavit. Návštěva sedmého divu světa Chichen Itzá nám to jen potvrdila, i když nad částkou za vstup jsme se dost pozastavili. Byl to snad druhý nejdražší vstup, který jsme za celou cestu zaplatili. Areál je obrovský a není jen o jedné pyramidě, jsou zde i trhy a potkáte leguány černé, kteří jsou typickým druhem pro Střední Ameriku. Co se týče průvodce, tak jsme se podívali na dokument o Chichen Itzá a během naší prohlídky slyšeli poměrně dost informací od skupinek, které procházeli kolem nás. Služby průvodce jsou poměrně drahé a tak jsme díky dokumentu ušetřili peníze na další výlet.
Někdo Mexiko zavrhuje, někdo ho miluje. My jsme odjížděli s tím, že už do Mexika nikdy víc nechceme, protože náhoda je náhoda, ale když jsme přicházeli k autu s prázdným kufrem a zjistili jsme, že nám nezbylo skoro nic a jsme vlastně jednou nohou zpátky v Česku, tak nám bylo nepopsatelně. V téhle situaci si byli schopní mexičani hrát na to, že nerozumí ani španělsky a bohužel krádeže a další zločiny zde díky bezohledným turistům, kteří rozhazují penězi rostou a a my byli bohužel kvůli vypůjčenému autu snadným terčem. Bez tohoto incidentu by se řadila tato země mezi náš top, protože je svá, je tu krásná příroda, dobré jídlo, památky a měli jsme štěstí i na milé lidi. Naše věci bohužel skončili asi někde v Guatemale, my si tak prošli menším peklem a také rozhodnutím, jeslti na to máme se sebrat a jet dál nebo ne.
Každopádně všechno zlé je pro něco dobré a my jedeme dál!
Comments