Vstávali jsme brzy ráno, recepce hotelu byla ještě zavřená a my potřebovali ještě v Ratě vybrat peníze, protože tam, kam jsme se chystali nejsou žádné bankomaty. Na místě jsme měli být půl hodiny před odjezdem. Nikde nikdo, blížila se 8. hodina a čas našeho odjezdu a pořád nikde ani autobus, ani jiní cestující. No, trošku nervozitka, protože loď z Kuala Tembeling do Kuala Tahan jezdí jen jednou za den. Naštěstí o pár minut přišel zaměstnanec agentury, se kterou jsme do parku jeli a o chvíli později i minivan.
Po 12 hodině jsme byli v Kuala Tembeling, vyzvedli si jízdenku na loď, vypsali návštěvní lístky a zaplatili 1 RM za vstup/os. a za každý fotoaparát 5 RM (počítá se i smartphone). Nikdo návštěvní kartu ani potvrzení o zaplacených fotoaparátech nekontroloval. Jak už jsem zmínila loď jezdí jen jednou denně a to ve 13:30 a vyráží jich tolik podle toho, kolik je cestujících. Když jsme jeli my, tak jeli celkem tři lodě a cesta trvala dvě a půl hodiny.
CESTA LODÍ Z KUALA TEMBELINGU DO SRDCE TAMAN NEGARA
Počasí se pěkně střídalo a jednu chvíli jsem si myslela, že nemůžeme ani dojet, protože takovej slejvák jako byl, v tom se nedalo jet a pršelo na nás snad ze všech stran. Naštěstí to vždycky zase přestalo a my mohli zrychlit a jet dál. Cesta měla původně trvat tři hodiny, ale na to, že jsme jeli místy celkem pomalu, tak jsme tam byli ještě dřív. Je to zážitek, určitě všem doporučujeme, zvolit buďto na cestu tam nebo zpět cestu lodí. Můžete se kochat přírodou a vidět opice nebo stádo bůvolů.
Zavazadla vám dají do přídi lodi a zakryjí plachtou. Pro jistotu jsme si dali na batohy i pláštěnky a po tom jak lilo, jsme udělali jedině dobře. Na jedné straně se plachta odfoukla a Aleše pláštěnka byla úplně mokrá. V lodi nás jelo asi 12 plus řidič, který seděl vzadu u motoru. Občas udělal nějaký ten vtípek a manévr. Kdo trpí mořskou nemocí podobně jako já, tak se nebojte, na tuhle cestu pokud nejste extra přecitlivělí kinedryl nepotřebujete. Je to jako když jedete po Dalešické přehradě akorát v dost odlišné přírodě.
Co se týče další možnosti, jak se sem dostat - pokud máte vypůjčené auto, tak se sem dostanete po silnici z Jerantutu nebo vás sem může dovézt cestovka minivanem (dražší varianta). RozdílPopřípadě, kdo jede vlakem třeba ze Singapuru, tak jede z Jerantutu i lokální autobus, kterým jsme my jeli zpět za 7 RM.
MĚSTEČKO KUALA TAHAN NA U ŘEKY TEMBELING
Dorazili jsme do Kuala Tahan, kde nám zastavili u jedné z plovoucích restaurací. Plovoucí restaurace byly prakticky jediná možnost kromě drahých restaurací v resortu, kde se dalo najíst. Snídaně nabízeli i v některých "podnicích" v místních uličkách nebo v našem případě přímo ubytování. S nakupováním potravin a celkově stravováním to tu bylo horší. Pečivo kromě toustového chleba nebylo, jogurty, máslo a jiné základní potraviny jsme v miniobchůdkách snad neviděli. Takže jsme se vždy vydatně nasnídali a pak museli přežít na balených buchtách, ovoci, pití a večer jsme si zašli na pořádné jídlo. Musíme říct, že vařili výborně, moje jídlo i s pitím stálo 60,-. Dělali fresh džusy (liči bylo výborné) nebo různé shaky či palačinky.
No, my se po příjezdu šli nejprve ubytovat do Tebing Guest House, kde na nás čekal pěkný a čistý pokoj. Kdo hledá ubytování, tak tohle je opravdu správná volba. Byli jsme naprosto spokojení. Je pravda, že pokud tu nechcete sdílený pokoj a spát se hmyzem, tak není cena za noc moc nízká, ale na naše poměry tak akorát. Nabízeli širokou nabídku výletů, byl zde příjemný personál, možnost snídaně, praní a tak dále. Jinak naši sousedi byli především německé národnosti a poprvé za naší cestu jsme potkali hned několik čechů.
Každý den jsme chodili kolem barber shopu, kde ve večerních hodinách místní malajec stříhal za 15 RM. Nebylo to žádné vydesignové prostředí, ale všude čisto a pán byl velmi milý. Kadeřníkem se vyučil už na střední škole, ale pak se stal řidičem lodi a takto si jen přivydělává. Holících strojků měl nespočet a na jeho práci mu opravdu záleželo. Každý vlas třikrát překontroloval. Takže pokud cestujete po delší dobu jako my, tak máte jedinečnou možnost, kde se nechat přistřihnout. Pán se o vás postará důkladněji než u nás v Česku, to si pište.
Po městě jsme se procházeli spíše za světla a i tak se nám stalo, že jsme šli a najednou před námi varan, teda spíš těhotná varančice. Takže v noci se kolem vás prochází asi kde, co. My naštěstí viděli jen žábu, hmyz a genončíky. Ve večerních hodinách jsme byli prostě zalezlí na pokoji a jen poslouchali zvuky parku z venku a stačilo nám to.
ZAVŘENÝ CANOPY WALKWAY, CO VIDĚT?
Jelikož nám štěstí přeje, tak největší atrakce parku byla po celou dobu našeho pobytu zavřená. Ze zavřeného Canopy Walkway si asi třikrát místní nic nedělali a majitel našeho ubytování dokonce říkal, že si myslí, že se bude dělat nový. Takže radši při cestě tam počítejte, že se korunami stromů procházet nebudete. První den zde byla cedule, že je zavřeno kvůli dešti a pak nám říkali, že je tam nějaký špatný kabel a musí se to opravit. Dopředu si to asi nikdy nezjistíte, tak držíme palce, ať to vyjde.
Není to však jediné místo, kam se v parku bez průvodce můžete podívat. Jak trasa ke Canopy tak i jiná nejbližší místa byla dobře značená a cesta byla dokonce tvořená dřevěnými laťkami, v některých částech i vyvýšenou - daleko pohodlnější než chodit mezi kořeny stromů, bahnem a podobně. Takže se nemusíte bát ani našich kamarádek pijavic. Většina lidí, co se držela na těch trasách chodila v krátkých rukávech a kraťasích, někteří dokonce v žabkách, takže žádný strach.
Můžete si udělat trip například k vrcholu Bukit Teresek, cesta vede kolem Canopy a stoupá vzhůru. Za celou dobu nahoru i dolů jsme opět nikoho nepotkali, ale po vrchol je cesta zase vyznačená a jen na vyhlídkové místo nějakých 500 m jdete po přírodní cestičce. Čas na to si trošku vydechnout, pokochat se výhledem na džungli a vyrazit zpět. Obešli jsme si trasu i kolem Canopy, která vedla až dolů k řece (Jetty). Po cestě se můžete jít podívat na jeden z vyhlídkových domů "Hide" a podívat se opět na přírodu z vyššího místa. Cestou zpět si můžete projít místní resort.
Dalším místem, kde se můžete i vykoupat je Lubuk Simphon. Když jsme sem šli, tak tu byla zrovna velká skupina malajců z Kuala Lumpuru a všichni byli ve vodě naložení. Bylo to jako když se koupete u nás v řece, akorát s tím rozdílem, že tady je trošku jiná rozmanitost fauny, takže jsme se podívali, jak se malajci koupají a zase se vydali zpět. Pěkná ranní procházka a když budete potichu, tak můžete vidět i nějaké ptáky, opice či varany.
Po cestě od Lubuku dál po řece se jezdí na výlet k vodopádům Lata Berkoh. Výlet si můžete zaplatit přes různé agentury nebo jako my přímo na ubytování. Jeli jsme ve čtyřech, takže jsme se o cenu za loď rozdělili a měli poloviční cenu než jakou nabízeli agentury. Samotná cesta po řece je zážitek, zase můžete vidět nějaká zvířata a užívat si jízdu džunglí. Po cestě vám zastaví v místě Kelah Sanctuary, kde si můžete zaplatit za 2 RM lahev granulí pro ryby a nakrmit je v řece. Potom vám zastaví u jednoho z nejvyšších stromů nedaleko od řeky a na závěr vás vyloží asi kilometr od Lata Berkoh, kdy se projdete džunglí podél řeky a jste tam.
Zase se tu můžete vykoupat, ale proud je docela velký a tak musíte slézt ze strany, kde je řeka klidná. My tam byli se starším párem němců a ty se do vody nehrnuli a mně to Aleš zakázal. No jo, aby mě neukousnul varan třeba. Ale po nás přišli další lidé a ty do vody šli, no kdyby tam byli s námi, tak bysme to asi taky zkusili, ale když je tam člověk sám, tak je to dost zvláštní. Každopádně krásné místo a skvělý výlet, který jako jeden z těch co se nabízí určitě doporučujeme.
Dál se nabízí celá řada výletů jako je vesnice původních obyvatel, kterou jsme na základě recenzí turistů a výši ceny úmyslně vynechali. Lákavá je taky noční procházka džunglí, kdy vám průvodce ukáže některé živočichy, které snadněji uvidíte v noci, protože loví. Když máte štěstí, tak to musí být opravdu zážitek, ale když ne, tak nemusíte vidět nic, co by za tu cenu stálo. Tento typ výletu je pro pěší nebo si můžete vybrat i noční safari jeepem. Pro koho je pár hodin málo, tak může vyrazit na dvoudenní či třídenní trek džunglí k místním jeskyním, kde se přespává.
No, takové přespání v jeskyni či hidu asi stojí za to pro dobrodružné povahy, ale když už jsme měli zaplacené ubytování, tak nám to přišlo zbytečné. Ke všemu každý den odpoledne i večer pršelo a to tak, že si neumím představit, v čem bych si tři dny v džungli chodila. Prostě nic pro mě, byla jsem ráda, že nám na druhý den vše uschlo a kratší výlety po okolí a zdarma byly pro nás přívětivější. Každopádně příběhů a recenzí na přespávací výlety je na internetu mnoho, takže vás buď nalákají nebo odradí.
ZPĚT DO CIVILIZACE
Po 4 nocích v Kuala Tahan nás čekal návrat zpět do velkoměsta, a to ještě ke všemu skoro celodenní přesun autobusem do Singapuru. Můžete se vydat i vlakem, který jezdí v brzkých ranních hodinách z Jerantutu, ale je i několik měsíců dopředu vyprodaný a tak další levnou variantou je cesta Kuala Tahan-Jerantut, Jerantut-Kuala Lumpur a Kuala Lumpur-Singapur.
Tak vzhůru na cestu a nezapomeňte při návštěvě Malajsie na navštívení tohoto parku, je tu krásně, ale pozor na počasí, to je opravdu nevyzpytatelné :)
Comments