Z Kuala Lumpur do oblasti čajových plantáží Cameron Highlands se nejlépe dostanete autobusem přímo do střediska Tanah Rata. Autobusy jezdí několikrát za den a jsou tam s jednou zastávkou za 3-4 hodiny. Na nádraží jsme opět využili Grab, vyzvedli si naše jízdenky, které jsme si předem zakoupili přes internet a šli čekat na odjezd. Velikost sedadel a pohodlnost autobusu nás mile překvapila. "Steward" nás na začátku cesty upozornil, jak dlouho bude cesta trvat a že není v autobusu WC a je zakázáno konzumovat jakékoli jídlo (a my šetřili jídlo na cestu, jak jinak). Naštěstí jsme asi po hodině cesty zastavili a mohli si dojít odskočit a sníst, co se dalo.
Další informací bylo, že máme každý u sedadla zelený sáček, pokud nám bude špatně. Pán nám vysvětlil, že cesta do CH bude mít hodně zatáček a často se lidem dělá špatně. Nejlepší část byla o pokutě 30 RM(240,-), pokud se člověk pozvrací uvnitř autobusu. No, pevně jsme doufali, že to nebude tak hrozný a nebylo. Pokud někomu není obvykle špatně, tak si myslím, že může být úplně v klidu nebo si pro jistotu dát kinedryl. "Steward" nám rozdal i letáček cestovní kanceláře, která organizuje v CH výlety a tak jsme měli aspoň nějakou představu cen pro pozdější srovnání s jinými agenturami.
RÁDOBY HORSKÉ STŘEDISKO
Vzhled hlavního střediska Tanah Rata i vedlejšího městečka Brinchangu, ve kterém jsme bydleli my, se podobal jen velmi zdánlivě horským městečkům u nás, no spíš vůbec. Mix různých budov, megalomanských neudržovaných hotelů, které se navzájem předhánějí ve výšce, končí tím, že nemá nakonec výhled nikdo. Upřímně není zde, co vyfotit, něco nad čím si řeknete, to je pěkné, tam půjdeme, prostě nic. Jediné co, tak víte, kam si dojít nakoupit nebo se najíst.
Hodně lidí zřejmě využívá různých balíčků, které nabízejí agentury, ale stejně jako v jiných zemích, jsou placené výlety nebo i celé balíčky dost nevýhodné a předražené. Problém je v tom, že jsme se nacházeli v místech, kde se po tmě sami pohybovat moc nechcete a pokud chcete něco vidět nebo zažít, tak k tomu budete potřebovat trochu pomoci. No, takže jsme se první den porozhlídli a naplánovali co a jak, tak abychom ušetřili co nejvíc.
Co se týče jídla, tak zde najdete malajské restaurace, které nabízejí možnost "naber si, co chceš a pak ti to spočítám", ale hodně i pouličních stánků nabízelo kuřecí nuggety, hranolky, burgery, no byli dost zatížení na turismus, který tu je zřejmě hlavním zdrojem financí. Dokonce i v našem miniměstečku bylo KFC a v Tanah Rata Starbucks, nevěřili jsme svým očím. My jsme si ve stáncích na ulici zkusili smažený banán, brokolici a grilovanou kukuřici.
Z nabídky výletů můžete využít 1denní či půldenní výlety, které obsahovaly například východ Slunce, treking v džungli, cestu za největším květem na světě, tour po městě a okolí Cameron Highlands, jahodovou či motýli farmu atd. Kdo by chtěl více utrácet, tak měl možnost si zahrát v místním resortu golf nebo zajít na masáž. My se drželi zkrátka a jeli jen na jeden výlet, který jsme naznali, že bez průvodce nezvládnem, a to najít Rafflesii.
CESTA ZA NEJVĚTŠÍM KVĚTEM NA SVĚTĚ
Výlet, který jsme museli podniknout pod vedením agentury a zkušeného průvodce, bylo trek džunglí, při kterém jsme hledali největší květ na světě. Lépe řečeno rostlinu Rafflesii, jenž parazituje na liánách, nemá listy ani stonek a její květ roste a postupně rozkvétá několik měsíců. Běžně na ní nenarazíte a musíte vědět, kde roste, což neznalí turisté nemohou vědět. Takže jsme prošli, která agentura, co nabízí a za kolik a zařídili výlet hned na druhý den.
Jeep nás v 9 hodin nabral před hotelem a jeli jsme ještě s párem němců, mladou francozskou a ománcem, kteří cestovali sami. Samotná cesta jeepem byla docela zážitek, protože jeep nebyl rozhodně tak pohodlný jako ten, kterým jsme jeli na Srí Lance do národního parku, ale člověk měl co dělat, aby se vůbec udržel na sedačce. Po rychlé snídani jsem měla chvilku pocit, kdy ze mě vyletí, ale naštěstí jsme po prudkém stoupaní a dírami různé hloubky, byli na místě.
Cesta vedle téměř celou dobu podél vodovodních trubek a při "štěstí" nějaká z trubek praskla a brodili jste se rybníkem a po zbytek výletu byli mokří. No, přes bambusy jsme mokro a větší bahno vždycky nějak přelezli, ale někdy to bohužel moc nešlo. Takže jsme byli mokří a od bahna, ke všemu nám cestou zpět začlo pršet, takže tomu už se člověk vůbec neubránil. Obava z pijavic byla na místě a prolízání vysokou trávou tomu moc nepomáhalo. Vysoké ponožky, otejpované kotníky, byli jsme připravení.
Asi po hodině a půl džunglí jsme našli květ Rafflesie, byl čerstvě rozkvetlý. Náš průvodce nám říkal, že může být i daleko větší, ale také menší, záleží, ve které fázi na květ narazíte. Můžete najít také odkvetlou Rafflesii a to opravdu není pěkný pohled. Nerozkvetlá miminka vypadají jako velké oválné šišky nebo nevím, jak lépe vám to popsat. Prostě byste neřekli, že z toho něco takového může vyrůst. Vyfotili jsme velmi kvalitní fotku na mobil a v dešti a vydali se zpět vstříc džungli.
Zvířata se nám docela vyhýbala, potkali jsme akorát velkou červenou stonožku, která je životu nebezpečná pro malé děti a alergiky. A z těch nebezpečných věcí nám byla ještě ukázána rostlina, ze které se dělá jed do šipek, kterými místní lovci loví zvěř. Jed by zabil i člověka, pokud se mu dostane do těla, ale samozřejmě záleží na množství. Člověk je někdy nebezpečný sám sobě - průvodce nám říkal, jak tam týden zpět spadl mladý americký pár ze strmého kopce dolů, když si dělali selfie a v Turecku jsme slyšeli podobný příběh. Někdy za to ta fotka fakt nestojí.
Naše výprava za květem byla úspěšně dokončena, zkontrolovali jsme si nožky od pijavic a samozřejmě, že ty mršky prokousnou i ponožku nebo tejp, ale lepší mít jen kousanec bez pijavice než i s ní a sundávat jí. A věděli jsme, co nás čeká a nemine - plná pračka špinavého oblečení. Naštěstí kousek od našeho ubytka byla možnost praní i se sušením.
PRVNÍ TREK DŽUNGLÍ NA VLASTNÍ PĚST
Na další den jsme naplánovali podle mapy treků a recenzí na nich trek na vlastní pěst. Měli jsme staženou mapu s treky v telefonu, dostatek pití, nepromokavou bundu a sváču na cestu. Trek začínal až pod městem Brinchang, takže jsme k začátku trasy museli pár kilometrů dojít a překvapivě jsme opět nikoho nepotkávali. Dle mapy jsme si byli jisti, že jdeme dobře i když prolézání kolem obří elektrorozvodny bylo docela zvláštní. Vybrali jsme si trek č. 10, který byl středně obtížný a můžu říct, že i né tak fyzicky zdatní jedinci jako já, to zvládnou, pokud chtějí.
Propocení jste po prvních pár krocích do kopce po cestě mezi kořeny stromů, ale na to si po pár dnech v zemích s vyšší vlhkostí zvyknete. Takže vzhůru nahoru. Po cestě bylo značení pomocí pár fáborků a pokud jste se drželi nejvíc vyšlapané cesty, tak jste se nemohli ztratit. Za odměnu se vám při pěkném počasí naskytl krásný výhled, který jsme my bohužel neměli tak pěkný, ale i tak to stálo za to. Naše trasa pokračovala z vrcholu do města Tanah Rata a to pěkně z kopce dolů. Potkali jsme konečně první výletníky, tedy spíše výletnice, které nám řekly, že potkali po cestě škorpiona, jestli jsme taky něco neviděli. No, my naštěstí ne, nám se očividině zvířátka vyhýbají.
Dorazili jsme do Tanah Rata, dojedli to, co nám ještě zbylo a vydali se stopovat k čajovým plantážím.
ČAJOVÉ PLANTÁŽE CAMERON VALLEY
Na čajové plantáže můžete vyrazit buďto s cestovkou, které jezdi na plantáže Boh Tea nebo do Cameron Valley, které jsou tak 3,5 km od Tanah Rata. Hodně turistů si zde půjčuje auto, ale často je to spíš přítěž než výhoda. Například my jsme si trek mohli projít celou trasou, kdežto slečny, které jsme potkali, přijely autem a musely se k němu vrátit. Takže šly polovinu trasy a tou stejnou cestou zase zpět. Takže za nás auto nedoporučujeme, pokud to pro vás není nezbytně nutné a je to dost peněz navíc.
Jelikož jsme měli v nohách už dost kilometrů a cesta na plantáže, zpět a ještě do Brinchangu by nám dala zabrat, tak jsme zkusili štěstí stopem. Všichni nám pořád mávali a nikdo né a ne zastavit. Nakonec nás svezl řidič jeepu z nějaké cestovky až úplně dolů k plantáži a ještě jsme se dozvěděli nějaké info. Vstup na plantáže byl za 2 RM a nad plantážemi byl výhled a restaurace, kde jste si mohli dát různé druhy čajů, jak teplých, tak i studených a jídlo. Nám začalo akorát pršet, ostatně jako každé odpoledne v Cameronech. Když trošku déšt ustál, tak jsme vyrazili na cestu zpět zase stopem. Trvalo to chvilku a zastavil nám pán s malou dcerkou a pickupem a tak jsme s užili dobrodružnou jízdu pěkně na korbě do Tanah Rata a odtud hezky autobusem do Brinchangu.
TIP:
Počasí nenaplánujete a předpověď většinou neodpovídá realitě. Takže ideálně být připraven na všechno. Pokud vám cesta přijde zvláštní nebo dle mapy nejdete cestou, kterou byste měli, tak se vraťte. Není to procházka našimi českými lesy a poměrně lehce se dá ztratit, tak to neriskujte. Poslední věc, která mě napadá - dívejte se, kam šlapete a noste dlouhé nohavice a vysoké ponožky.
Před námi 7 hodinová cesta minivanem z Cameron Highlands to národního parku Taman Negara :
Comments