Po týdnu jsme přeletěli na další ostrov, a to tentokrát na ten největší a zároveň nejmladší - Big Island nebo také Hawai'i. Dosud jsou na Big Islandu dvě činné sopky a ještě na podzim loňského roku zde bylo možno vidět tekoucí lávu. Vzhledem k tomu, že jsme měli na Big Island stejný počet dnů jako na daleko menší Oahu, tak jsme museli přesně rozplánovat, kde, co chceme vidět a na jak dlouho se kde zdržíme, abychom se stihli vrátit včas zpět. Nejprve jsme museli ovšem zase vyzvednout auto. Tentokrát na nás čekal Dodge Caravan a už jsme se těšili až se vyspíme ve větším pohodlí. Majitelka ho pronajímala i s kempingovým vybavením a tak jsme měli k dispozici i přenosnou chladničku, luxus! Následně jsme udělali první velký nákup jídla ve Walmartu, nabili elektroniku ve Starbucksu a jízda po Hawaii mohla začít!
Na rozdíl od Oahu, kde jsme většinu nocí spali na stejném místě a jen jednou po vyhození rangery z plážového parku, jsme tady museli spát na několika místech a předem jsme nevěděli, zda to půjde či nikoliv. A tak jsme skončili na parkovišti za obchodním centrem, před nemocnicí nebo jsme jednu noc spali "načerno" v národním parku. Byla to trochu divočina, ale nikde nikdo nic neřešil a na rozdíl od Oahu to zde působilo více bezpečně až na jižní část ostrova kolem města Ocean View, kde to bylo opravdu zvláštní a sama majitelka auta nám zde nedoporučovala zůstávat. Kdo zná seriál True detective, tak na některých místech Havaje, jsme si přišli přesně tak, jak v seriálu. Přesně ta místa, kde zmizíte a už vás nikdo nenajde. Což mi připomíná, že obrovská tabule ve Walmartu se ztracenými a zároveň hledanými lidmi byla úplně plná. Takže i na ráji na zemi se dějou tyhle věci.
Co je fascinující je to, že každá část ostrova je úplně jiná. Kolem města Kailua je naprosté sucho, zeleno prakticky nikde, po cestě směr sever ostrova jen pohled na sopky, oceán a zaschlá láva. Na severu se nám líbilo nejvíce, je tam krásná příroda, hezká městečka jako Hawi a pěkné výhledy. Směrem k městu Hilo je možnost navštívit několik vodopádů a okolí se pomalu mění. V Hilu se nám také začalo zhoršovat počasí a obecně je známo, že kolem Hila hodně prší, takže kdo plánuje někde na Hawaii zůstat po delší dobu, tak u Hila se určitě neopálíte. Pak jsme navštívili místa jako Kalapana, kde před nedávnem stálo město, teď jen pár domů na zaschlé lávě. Poslouchali jsme muže, který nám vyprávěl o tom, jak se díval na to, jak mu dům mizel před očima v lávě a ten stejný muž si na ní postavil dům. Kloubouk dolů. Z Kalapany jsme zamířili kam jinam než do Volcano National Parku, udělali si na jihu výlet na zelenou pláž, pod městem Kailua si zašnorchlovali a naše cesta po ostrově pomalu končila.
Velký zážitek jsme měli během šnorlochlování v Honauma Bay, kde nedaleko od nás plavala rodina delfínů. Za příznivého počasí je velká šance, že právě v této zátoce delfíny uvidíte a při štěstí vedle nich budete i plavat. Pozorovali jsme je pak i ze břehu a jsou to opravdu úžasná zvířata. Před tím jsme je viděli jen z lodi na Azorských ostrovech, ale tohle bylo úplně něco jiného. Stejně tak, když jsme se zastavili na pláži u Anaehoomalu Bay, kde seděla většina amerických duchodců z Marriottu a podobných hotelů. Šli jsme se projít několik set metrů podél pláže a měli možnost vidět několik mořských želv, jak odpočívajících na pláži, tak i ve vodě. Ani jedno jsme předem neplánovali a opět se vyplatilo. Byli jsme mile překvapeni a nadšení, že jsme je viděli. Teď už vidět jen velryby... Ale to třeba někdy příště.
Oproti Oahu nebo Maui zde bylo také daleko míň bezdomovců, většinou jsme viděli spíše lidi, kteří bydleli v autě jako my, akorát byli z Havaje a šlo vidět, že už v tom autě nějakou dobu bydlí. No, aspoň jsme na těch parkovištích nebyli přes noc sami. Ten týden, kdy jsme chtěli vše stihnout a ještě objet celý ostrov byl poměrně náročný a v některých částech ostrova se dost obtížně hledali i sprchy, takže to nebyla taková pohoda jak na Oahu. Stejně tak co se týče nákupů, na rozdíl od Oahu, kde jsme mohli nakupovat prakticky každý den díky krátkým vzdálenostem, tak tady byly velké obchody jen v Kailue a pak až v Hilu, stejně tak Starbucks, kde se daly nabít telefony, a to jsme narazili i na takové, kde opět zásuvky nebyly zpřístupněné podobně jako v jiných kavárnách či fastfoodech.
Krása střídá nádheru. O nejhezčích místech na Hawaii nebo noci ve Volcano parku se rozepíšu zase příště. Čeká nás poslední ostrov Maui.
Comments