Město, u kterého ani nevím, zda bych doporučila jeho návštěvu nebo ne. Měli jsme příležitost tady strávit pár dní na začátku a na konci našeho pobytu na Filipínách a z žádného hlavního města jsme doposud neměli takové dojmy. Metro Manila zahrnuje hlavní město s jeho okolím, kde žije přes 24 milionů lidí. Není tady prakticky nic zajímavého, jak z pohledu památek, tak nějakého zajímavého vyžití. Ale tu atmosféru tady člověk prostě musí zažít. Nejzajímavější je sledovat, jak tady lidi žijí. Myslím si, že v Manile se život prakticky nikdy nezastaví, žije to tu pořád. Plné ulice aut, všude drobné obchůdky, přecpané autobusy, metro a na každém rohu obrovské nákupní centrum.
Když jsme si jeden večer pustili film Metro Manila, tak ten to všechno skvěle podtrhl. To co jsme viděli a mysleli si o životě v Manile. Lidé se sem vrací za prací z chudších oblastí, ale určitě to není nejšťastnější možnost. Bavili jsme se s jednou paní na Palawanu, co v Manile žila a říkala, že je hrozně šťastná, že se přestěhovala a že by ten život už nikdy nechtěla. Chodila jen z práce do práce. Její tři děti bydlí v Manile a pracují v callcentrech a říkala, že z Manily nechtějí, že je to prostě hlavní město a jinam by nechtěli. Je to asi to stejné, jako když se narodíte ve městě tak nechcete na vesnici a postupem času by vám to ani nevadilo. No, každopádně celý ten shon na ulicích působí, jak když lidé chodí opravdu jen z práce a do práce a místní doprava o tom jen vypovídá. Lidé visí na autobusech a snaží se do něj nacpat, jak jen to jde (i když už je jasné, že se tam nevejdou). Než se vůbec dostanete domů, tak můžete asi zase rovnou vstávat.
My se tak po pár cestách metrem jednou rozhodili, že to raději dojdeme pěšky, protože metro má kolikrát jezdit třeba každých pět minut, ale né vždy tomu tak je. Pak se do tří nevejdete a hodinu strávíte jen na zastávce. Tehdy byl večer a potkali jsme snad jednoho bílého člověka za celou naší cestu domů. Šli jsme podél hlavní silnice, takže se nebylo vcelku čeho bát, ale ty ulice kor ve tmě nesálají úplně pozitivní atmosférou. Doprava se kolem nás téměř nehýbala. Pokud někdo navštíví Manilu, tak je určitě lepší ji poznávat za bílého dne, i když policie byla na každém rohu. To samé security u všech obchodních domů, při vstupu do metra, fastfoodu a třeba ten, co hlídal obchodní dům pod naším ubytováním měl i brokovnici. Člověk ani neví, jestli se má cítit bezpečně nebo naopak.
Jeden den jsme se podívali i do těch "lepších" ulic. Potřebovali jsme totiž na českou ambasádu kvůli ověření plné moci. Měla jsem totiž už od Srí Lanky zablokovaný účet (při dlouhodobém cestování na platební kartu a účet pozor, pozor). Tato čtvrť vypadala úplně jinak než ta naše, taková klasická business. Restaurace, fastfoody, kanceláře, vysoké domy, občas i nějaký ten park. Nic, co by ale stálo za zmínku. Snad jen to, že na rozdíl od Bali se tady na ambasádě pracovalo a my tak odešli s ověřenou plnou mocí, kterou jsme mohli konečně poslat do Česka.
Co se týkalo obchodů, tak ty byly, kam se člověk podíval, takže jsme větší market měli kousek. Ceny byly podobné jako v ČR až na mléčné výrobky nebo třeba müssli. Využili jsme příležitosti, že jsme měli kuchyň a o nějaké době si zase uvařili sami. Jinak jsou na každém rohu i kavárny ala Starbucks (ale levnější) a plno fastfoodů nebo restaurací s pizzou. Že byste narazili na něco ryze filipínského se říct nedá. My měli štěstí, že jsme se na konci naší cesty seznámili s Franzem, který měl v Manile zastávku a po dlouhé době, kterou žil v Anglii, se zase chystal domů. No a jeho velkým koníčkem bylo vaření a nechápal, jaktože nám žádný filipínec neuvařil. Došel do supermarketu a za hodinu jsme měli na stole oběd. Bylo to takové vaření "dám všechno do jednoho hrnce a nechám to uvařit". Ale bylo to opravdu dobré, příloha jak jinak než rýže. A tak jsme na konec přece jen ochutnali pravé filipínské jídlo a ještě si dobře pokecali před naším odletem.
Takže na závěr máme na Manilu docela pěkné vzpomínky. Filipínci říkají, že je nejlepší na noční život, ale upřímně bych zrovna večer nikam nechodila a už vůbec ne si užívat noční život. Bílých lidí jsme tu viděli opravdu po málu. Ale při cestě na jiné ostrovy jako mezizastávka to stojí za to, poznat ten jiný život, než se žije jinde na Filipínách.
A podívejte se na ten film, i když jste Filipíny nenavštívili a ani se sem nechystáte. Vážně stojí za to! ČSFD 84 %.
Comments