Cesta proběhla celkem v klidu, i když dostat se na záchod, když je obeskládaný lidma, kterým je zle, je docela komplikovaný a ta vůně na tom záchodě taky nic moc. Každopádně já jsem se pojistila Kinedrilem a dobře jsem udělala, protože těch lidí, kterým bylo špatně bylo opravdu dost. Měla jsem předešlou zkušenost z Azor, takže jsem to neriskovala. Alešovi bylo dobře, ten má asi silný žaludek. Dorazili jsme do přístavu v Coronu a nejprve si šli zařídit jízdenku na trajekt do Manily, ze které jsme letěli do Thajska.
ZMĚNA PLÁNU
Při rezervování a platbě jízdenek na trajekt, který nám měl jet cca 24 hodin před naším odletem, nám bylo řečeno, že trajekt má velmi často zpoždění a že bychom mohli riskovat to, že nestihneme let. Což už jsme si jednou vyzkoušeli při letu do Dubaje a nechtěli jsme, aby se to opakovalo a tak jsme uposlechli pro jistotu paní za okénkem a koupili si jízdenku o dva dny dříve, protože trajekty nejezdí každý den a tak jsme si museli náš pobyt zkrátit a zařídit narychlo ubytování v Manile.
Ubytování na Coronu jsme měli u Reggieho, jehož pokoje jsme našli přes booking. Byl to přátelský a inteligentní chlap, se kterým jsme si poslední den popovídali o tom, jak začínal a jaký byl Coron před tím než sem začalo jezdit tolik turistů. Jeho práce začínala tak, že měl vytvořené letáčky a během každého příjezdu trajektu stál v přístavišti a snažil se přesvědčit turisty o tom, aby se u něj ubytovali. Těžký začátek. Nejprve měl pouze společné pokoje a teď už má i několik dvoulůžkových pokojů a přistavuje další patro. Říkal, že voda byla dříve daleko víc modrá a dalo se jezdit téměř všude. Tuk tuků bylo v celém městě tak osm a teď má tuk tuk pomalu každá rodina. Prostě ten turismus hodně mění, jak přírodu, tak i lidi...
BEZ VESTY NA CORONU ANI RÁNU
Po předešlých výletech na Palawanu jsme nechápali, proč je po nás vyžadováno, abychom neustále nosili vestu, přestože jsme našemu průvodci řekli, že jsme zdatní plavci. Když jsme vestu nechtěli mít přímo na sobě, tak jsme na ní museli ležet nebo se jí držet, popřípadě jí k sobě mít jakýmkoliv způsobem uvázanou. Důrazné proslovy ohledně toho ať neztratíme gopro a když už, ať pro něj neplaveme. Když se budeme potápět, tak ať se hlavně vynoříme a vrátíme zpět, napovídali jen jedno. A to, že se zde muselo někdy něco stát.
Bohužel tomu opravdu tak bylo a ke všemu to byli turisté z České republiky, kdy došlo k tomu, že se utopili. Od té doby je povinné na všech místech během výletů nosit vestu bez výjimky a často je to i kontrolováno a bez vesty vás na dané místo nepustí. Nás pustili bez vesty až druhý den úplně na konci výletu na hodinové šnorchlování, jinak nikam. Průvodce nám říkal, že kdyby se to zase opakovalo, tak některá místa mohou úplně uzavřít.
TOUR PO OSTROVECH
Trochu více jsme čekali od našeho prvního výletu po ostrovech asi dvě hodiny od přístaviště. Ve výsledku jsme spoustu času strávili na lodi, kterou si užívaly především naše švédské spolucestovatelky, které chytaly barvu, kde to šlo. Navštívili jsme tři ostrovy, z nichž u jednoho jsme měli možnost šnorchlování. To bylo asi to nejlepší za celý den. Museli jsme si sice trochu poplavat, než jsme se dostali ke korálům, ale stálo to za to. Pobavilo nás, že od pláže jezdila loďka na kterou se turisté zavěsili a šnorchlovali tedy zavěšní na lodi, která je za poplatek povozila po vodě.
Viděli jsme například obrovské mušle, které jsme viděli už v Port Bartonu a náš průvodce nám říkal, že kdyby do ní člověk dal ruku, tak vám uskřípne prsty. Hejna ryb, která plavali kolem nás, byla taky úžasná a nakonec jsme viděli zase pár oranžových hvězdic. A nakonec nesmím zapomenout na rybky, kterým se asi lidi nelíbí nebo nevím, každopádně když vás něco jakoby štípne do nohy, tak na vás zaútočila taková béžovo-růžová mrška. Aleš jí zkoušel vyplašit, ale ona dorážela a dorážela. Každopádně to jen štípne nic víc. Za to když narazíte na medúzky, tak je to méně příjemné setkání. Viděli jsme teda jen malé, ale bylo jich jednu chvíli kolem nás opravdu hodně a prý mohou dost ublížit malému dítěti, pokud mezi ně vpluje a ony ho požahají. Takže od medúz pryč.
Během výletu jsme navštívili Malcapuya Island, Bulog Dos Island a Banana Island. Za nás trošku nudný výlet, moc nás to nenadchlo, protože nejsme zrovna plážoví povaleči, ale nebylo to špatné. Jen přidat nějaké aktivity jako šnorchlování, plavání, přírodní památka a bylo by to daleko lepší.
CORON TOUR
Na druhý den jsme měli zarezervovanou tour po okolí ostrova a doufali jsme, že to bude víc akčnější než včera. V plánu bylo celkem sedm zastávek, tak jsme se báli, aby to nebylo šup, šup, ale nakonec jsme byli opravdu spokojení. Prvním místem bylo Kayangan Lake, kde došlo k oné tragédii. Dále pak Twin Lagoons, Balinsasayaw Reef, Beach 91, Skeleton Wreck, Malwawey Reef a CYC Beach. Na některých místech bylo dost lidí, ale to se při organizovaných výletech dá očekávat. Kdo nemá rád vodu a šnorchlování, tak tomu není tenhle výlet určen, ale pro nás byl jako stvořený. U jedné z pláží, kde byla obědová pauza, se dal zdarma zapůjčit kajak.
TIP:
Ač nám sám Reggie z ubytování doporučil tour, kterou jsme si my sami předem vybrali, tak jsme byli trošku zklamaní z toho, že například od ostatních míst, kde jsme byli, nebyly v ceně šnorchly. Chtěli za ně tuším 150 pesos za osobu a za boty do vody 100 pesos za osobu. Vybrali jsme si Calamian Island Travel and Tour. Jsou na ně opravdu dobré recenze, ale za ty šnorchly a boty pak celkově platíte opravdu dost peněz. Takže se vám více vyplatí si koupit už při první zastávce své nebo si je dovézt z domu. Jinak boty do vody byly na obou tour naprosto zbytečné, i když jsme byli několikrát upozorněni, že máme jít raději v žabkách.
Kam si zajít na snídani, oběd či večeři?
Island Braserie. Příjemná obsluha a výborné jídlo. Vyzkoušeli jsme i snídani. Doporučujeme.
Kde se ubytovat?
Joval Homestay. Rodinný penzionek, který nabízí jak společné tak dvoulůžkové pokoje. Příjemný a ochotný majitel. Naproti penzionu možnost vyprání oblečení či snídaně.
Náš čas na Coronu se pomalu blíží ke konci, protože se poslední den musíme hned po obědě vydat do přístaviště. Došli jsme si na dobrou snídani. Kupujeme nějaké zásoby sušenek, ovoce a pití a vyrážíme směr trajekt. Ale o naší cestě do Manily zase až příště.
Comments