Naše cesta z Bangkoku vedla do hlavního města Vietnamu, Hanoje. Měli jsme naplánovanou cestu podél pobřeží směr Ho Či Minovo město. V tuto roční dobu bylo v Hanoji poměrně chladno a deštivo, ale i tak jsme stihli projít vše, co jsme chtěli. Ubytování jsme měli u vietnamské rodiny kousek od centra v klidné čtvrti. Hned první den jsme nechápali místní dopravu, chodníky pro chodce tu prakticky neexistovaly, protože z nich bylo buďto parkoviště nebo další pruh pro skútry. Takže jako chodci jsme se tu necítili moc bezpěčně a otázka je, jestli bychom se na skútru cítili lépe. No, mysleli jsme si, že v Thajsku je to šílené, ale né, tady to bylo horší a když chodíte v blízkosti hlavních silnic, tak i chápete, proč skoro všichni nosí roušky.
Měli jsme první den poměrně velký problém s tím najít něco pořádného k jídlu. Je to docela zvláštní, když jsme byli ve Vietnamu, ale nebydleli jsme v žádné turistické oblasti a místní jídla, která se prodávali na chodníku jsme v danou chvíli ještě vůbec neznali. A tak jsme zašli do první restaurace, kterou jsme potkali. Vyklubalo se z toho grilování mořských plodů, hub a různého masa. Stálo to pro nás oba asi 450,- i s pitím, což bylo na místní poměry dost drahé, ale restaurace byla plná lidí a my jako jediní turisté. No, aspoň jsme si hned z prvního dne odnesli zážitek a tradiční polévkou Pho jsme začali až ráno k snídani. Docela zvláštní jíst po ránu teplé a ještě k tomu polévku, když si normálně doma neuděláme ani míchaná vajíčka. Ten den jsme měli Pho ještě jednou k večeři, byla to sázka na jistotu a za 30,- jsme se luxusně najedli. Paní, co nás obsluhovala z nás byla nadšená a s vietnamským přízvukem nám říkala, že zná Berdycha (u toho dělala, že mává tenisovou raketou).
Pro hodně turistů může být Hanoj rájem pro nakupování. Samozřejmě se tu najde spousta obchodů, která nabízí napodobeniny značek, a to i často sportovních, takže koupit zimní bundu, termoprádlo nebo krosnu není v Hanoji problém. Typická vozítka, kdy řidič šlape na kole a vy sedíte před ním, jezdila jen v samotném centru a byla soustředěna pouze na turisty, místní lidé je nepoužívali. Jednou jsme se nechali také svézt a navrhovanou cenu jsme usmlouvali snad na pětinu (takže se nenechte oškubat a smlouvejte). Prošli jsme si snad během jednoho dne vše, co šlo v Hanoji vidět, i když jsme chodili pěšky a dost jsme se prošli. Domů jsme se vraceli až za tmy. Cítili jsme se tam bezpečně, všude je plnou lidí i přes noc, přišlo nám, že vietnamci snad nemohou ani spát. Jak už jsem psala výše, provoz je tady šílený a pokud někdo jezdí ve Vietnamu na skútru nebo motorce, tak určitě doporučujeme zakoupit roušku. Přemýšleli jsme, že si ji i jako chodci koupíme, protože tady byl šílený vzduch.
Pokud bychom měli vyzdvihnout pár míst, která stojí za vidění, tak můžeme doporučit červený most na jezeře Hoan Kiem s pagodou Ngoc Son. Na most je vstup zdarma, ale pokud chcete projít až k chrámu, tak musíte zaplatit menší vstup (pro studenty sleva). Dále pak Pagoda Tran Quoc (vstup zdarma), která stojí na břehu Západního jezera. Je nejstarší pagodou ve městě, která byla postavena již v 6. století. Co se týče hanojské botanické zahrady, tak ta nás příliš neoslnila a vstup tomu také odpovídal. Spíše vhodné na procházku než kochání se rostlinami, opravdu nejhorší zahrada, kterou jsme viděli. Dali jsme si alespoň vietnamský čaj a pokračovali dál, a to k Ho Chi Minově paláci a mausoleu. Přímo středem města vedou kolejnice, kde projíždí vlak a hned vedle nich jsou domy místních lidí. V některých pasážích narazíte i na kavárny a restaurace, protože sem turisté často chodí a pořizují fotky. Celý náš okruh Hanojí jsme zakončili až za tmy St. Joseph's Cathedral a šli pomalu domů. Kdo není fanouškem velkoměst podobně jako my, tak jeden celý den na poznání bohatě stačí.
Samozřejmě se dají z Hanoje podniknout výlety jak na sever do oblastí čajových plantáží nebo také do Halong Bay. Výlety se dají podniknout na vlastní pěst a nebo jako v každém turistickém městě je řada agentur, u které si výlet můžete zaplatit. My však měli jiné plány a cestovat postupně na jich až do Saigonu.
Hanoj pro nás byla symbolem pouličního stravování - ministolečky s židličkami byli na každém rohu, místní jídlo zde bylo opravdu všude a typické vietnamské bagety Banh Mi nás doprovázeli po celém Vietnamu a staly se naším záložním plánem a levnou variantou stravování. Ulice na nás působily dost ponuře a také špinavě. Nebyl zrovna problém potkat na chodníku potkana, což není zrovna to, co chcete, ale setkali jsme se s téměř všude, kde jsme byli. Bohužel Vietnam se Srí Lankou u nás řadí k nejvíce znečištěným zemím (samozřejmě dle toho, co jsme sami viděli). Další věcí na kterou se nedá zapomenout je obrovské množství rusů podobně jako v Turecku a tak nebylo divu, že si každý myslel, že jsme také z Ruska (bohužel, když člověk neumí vietnamsky, tak to nevysvětlí). Po dlouhé době jsme měli problém se dorozumět, vždycky to jde rukama nohama, ale jiné písmo a úplně odlišná řeč to trochu víc komplikovala.
Tři noci v Hanoji utekli jako voda a už jsme se těšili na cestu dál do klidnějšího prostředí v NP Phong Nha-ke. Čekala nás úplně první noc strávená ve vlaku v lůžkovém kupé. Není to sice nejlevnější styl dopravy, ale zase můžete ušetřit za noc v ubytování a ušetřit si čas přes den. Jízdenky máme a jde se na to!
Comments