Tenhle výlet byl dost spontánní. Měli jsme zamluvené ubytování v Chiang Rai i na další dny, ale dočetla jsem se, že je možnost se podívat do Laosu. Poměrně obrazně řečeno, spíše vkročit za jeho hranice na vrcholu Phu Chi Fa. Nevěděli jsme v tu chvíli, jak se tam dostaneme, ani jak tam přespíme a celkově moc informací o výletu tam moc nebylo. Samozřejmě byla jedna z možností využít cestovku, ale stejně jako ve všech ostatních případech během naší cesty, to bylo šíleně předražené a ke všemu se tam jelo jen na východ Slunce a zase zpět do Raie.
JAK SE DOSTAT NA PHU CHI FA?
Zjistili jsme, že do vesničky Phu Chi Fa jezdí každý den minibus z autobusového nádraží v Rai. Cena nám přišla poměrně vysoká, ale platili jsme po ověření stejně jako ostatní cestující a odstali jízdenku s touto cenou (400 THB) na cestu tam i zpět. Tam jezdí autobus ve 13:30 a vrací se ráno z místa, kde vás vyloží, v 9 hodin. Nikdo nikam moc nespěchal a tak jsme obě cesty měli poměrně velké zpoždění. Pokud spěcháte druhý den na nějaký autobus, tak si dát určitě větší rezervu. Řidič byl příjemný, ale anglicky neuměl nic a na informacích na nádraží taky žádná sláva, takže se musíte spolehnout na to, že to prostě klapne.
Jízdenka nejde koupit dopředu. Jedině, že byste měli extra přesvědčovací schopnosti. Ovšem bylo možné, že si nás prodejce zapsal a tím udělal jakousi rezervaci a ten den, co jsme chtěli vyrazit jsme měli v 8 ráno přijít pro jízdenky. Na jedné ze zastávek na nádraží je plakát Phu Chi Fa 13:30 a kousek od ní v první řadě, kde sedí cestující většinou sedí pán nebo paní, jenž má u sebe nějaký stoleček s jízdenkami. Předpokládáme, že prodávali jízdenky i na jiné spoje. Pokud byste měli problém ho najít, tak se optejte na informacích, ale jak říkám, angličtina tam je nic moc.
VESNIČKA PHU CHI FA
Po klikaté cestě si to řidič hrnul do zatáček s hlasitým troubením a my doufali, že ten, co jede naproti nám zastaví a nebo v lepším případě vůbec nikdo nejede. Ne každému ta cesta bodla, takže se připravte na takovou menší horskou dráhu. Nečekejte ani výtečné restaurace a markety typu Tesco. Nebyl tam problém koupit nealko, pivo nebo něco na zub, ale lepší si nakoupit na ten jeden den něco ve městě a mít jistotu, že neumřete hlady. Nebyli jsme tu v sezóně takže je možné, že to tady s větším množstvím turistů vypadá jinak. Místní lidé byli příjemní a ochotní. Doporučujeme se vybavit teplejším oblečením a to zejména na ranní výšlap směr vrchol.
KDE SE UBYTOVAT?
Jediná naše obava byla, kde se v noci vyspíme. Na bookingu toho bylo velmi málo a jelikož jsme si platili noc v Rai, tak jsme nechtěli investovat moc dalších peněz. Z fotek jsem věděla, že tam pár lidí spalo ve stanu a tak jsme to riskli. Po příjezdu do místa nám pár lidí nabídlo pokoj, ale my jsme řekli, že chceme stan. Byl nám nabídnut za 500 THB, což nám přišlo hodně a tak jsme se vydali na cestu po vesnici, že zkusíme štěstí sami. Nakonec jsme se ubytovali ve stanu s úžasným výhledem za 300 THB. Stan byl na vyvýšeném bambusovém podloží a vybavený matracemi, polštáři i dekou, což jsme nečekali a byli jsme připraveni se spacáky. Na stan nám dali i zámeček, což bylo super. Kdo měl svůj stan, tak nebyl problém si ho postavit. Byla tady i wifi, ale my si dali den off a možnost horké vody na zalití čaje nebo kávy. K dispizici byly turecké záchody a sprcha zrovna nefungovala, ale to se dalo ten jeden den oželet. Byla to řada oranžových stanů vedle obrovského kempu s modro-žlutými stany. Bohužel si nepamatujeme, jak se místo přesně jmenovalo, tak aspoň takhle.
CESTA NA VRCHOL
Kolem páté hodiny ranní jezdila řada jeepů na vrchol a svážela turisty za 30 THB tam a zpět. Nám se nabídl přímo majitel a i když neuměl anglicky, tak byl opravdu v pět ráno připravený k odjezdu. Moc jsme nepochopili, proč se tam jezdí tak brzy, protože východ byl až asi za hodinu a půl a my tak akorát mrzli. No nic, každopádně nás vyvezl nahoru a my pak pokračovali z parkoviště sami. Velké doporučení je baterka nebo čelovka - byla tma jak v pytli. Jak naše cesta dopadla? Nahoře jsme byli úplně první, ale taky jsme tam nejdelší dobu klepali kosu. Každopádně měli jsme smůlu a viděli jsme jen bílo, bílo a bílo. Z východu nebylo opravdu vůbec nic, takže jsme byli nadšení, že jsme přijeli o den dřív a aspoň si užili večerní západ, který bude patřit k nejhezčím chvílím, co jsme na naší cestě měli. Ale ti, co si zaplatili jen cestu na východ a zpět do Raie museli být asi docela naštvaní. Takže počítejte s tím, že počasí neporučíte.
Kdo je akční a rád si prodlouží výšlap, tak může vyrazít dřív pěšky. Cesta nahoru vede po asfaltové cestě, takže jenom hezká cesta a stoupáníčko, stoupání.
A to je k tomuhle úžasnýmu výletu mimo civilizaci všechno. Takže sváču, pití, teplý oblečení, foťák a baterku s sebou a dobrodružství čeká. Jinak si myslím, že byste to se silnějším skútrem nebo na motorce taky vyjeli. Po výletu do NP 100 km tam a zpět jde všechno.
Jen tak pro představu na závěr, jak to na Phu Chi Fa při východu Slunce vypadá, když není zataženo, ale jasno. No, o dost jsme přišli, ale počasí člověk neporučí. I tak jsme si to užili a když nám neklapl východ, tak aspoň večer před tím ten západ. Třeba někdy příště. Určitě by to stálo za to, ale mohlo by to dopadnout stejně, jako teď.
Loučíme se s Thajskem a jedeme dál!
Comments