Cesta z La Fortuny do Monteverde je nejrychlejší a nejpohodlnější je přes jezero Arenal, jenž zprostředkovává pár agentur nabízející tour. Po přejezdu jezera nás čekala ještě cesta autobusem, která byla poměrně divoká, ale dovezli nás minibusem až před naše ubytování. Ubytování jsme měli v malém Nature Housu v Santa Eleně u Roye a jeho ženy. Dělali úžasné snídaně a pizzu a byli to moc příjemní lidé, kteří nám jako jedni z mála za celou naši cestu přirostli opravdu k srdci.
Tady jsme zase podnikli pár výletů na vlastní pěst a na doporučení Roye. Naštěstí nám o setkání s hroznýšem nebo pumou vykládal až po našich výletech. Vyšplhali jsme na obří fíkus vnitřní částí kmene a byla to teda výzva, aspoň pro mě. Nemám ráda výšku, stísněné prostory a nebezpečný situace a tady to bylo všechno dohromady v jednu chvíli. Každopádně za Alešovy asistence jsem to zvládla, i když jsem nahoře trochu panikařila. Shora byl krásný výhled na okolí ale poté, co jsem se už dostatečně pokochala, jsem zase jen přemýšlela, jak se dostat proboha dolů a jestli to bude horší než cesta nahoru nebo ne. Okolo fíkusu jsme viděli obrovské modré motýly, kteří byli rychlejší než my a né a né se nám je podařit vyfotit. U Selvature Adventure Parku jsme si prošli Avocado trail, kde jsme nepotkali ani živáčka a jednu chvíli jsme měli pocit, že jsme něco zahlédli, a tak jsme radši vzali nohy na ramena a šli zpět. Co to bylo nevíme, ale bylo to velký a že by se to zdálo nám oběma, tak to je dost nepravděpodobný :D Každopádně došli jsme zpět k Royovi celý!
Se starším neměckým párem, který byl taktéž ubytován u Roye, jsme se vydali na návštěvu místního Herpetaria. Naštěstí se nám hadi do té doby vyhýbali velkým obloukem, ale podívat se na ně za sklem nám samozřejmě nevadilo. Když jsme do Herpetaria přišli, tak jsme dostali baterky a zjistili, že se tam chodí po tmě, díky čemuž vidíte plazy aktivní na rozdíl od našich zoo, kde většinou kvůli světlu odpočívají nebo spí. No, pro ty, co mají fóbii z hadů to zrovna příjemná záležitost není, ale když si na tu tmu zvyknete, tak je to zážitek. Většina plazů byla opravdu aktivní, viděli jsme druhy, se kterými jsme se dosud nesetkali a mohli mít jasnou představu o tom, co můžeme v Kostarice potkat. Trochu znepokojující. Vraceli jsme se domů po tmě a Nature House byl v oblasti, kde už nebyly ani lampy a tak jsme přemýšleli, co nás vidí nebo sleduje. Roy nám pak vykládal jak před dvěma týdny sežrala puma sousedům dva psy a byli jsme rádi, že už nemáme naplánovanou žádnou noční procházku o samotě.
Další den jsme strávili v rezervaci Bosque Nuboso Santa Elena, kde jsme byli na komentované prohlídce rezervace, dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí i o vlivu globálního oteplování na místní zvířata. Viděli jsme vzácné druhy ptáků, lenochody a také jsme se naučili hledat tarantule a vylákat je z jejich úkrytu. No, nedalo nám to a chtěli jsme to zkusit sami a povedlo se, tak vám ji můžeme ukázat ve své plné kráse. Po cestě domů jsme se zašli podívat ještě do zahrady plné kolibříků a den jsme zakončili na noční tour, protože jsme chtěli spatřit i zvířata, která je přes den těžké najít. Upřímně nás to dost zklamalo a naznali jsme, že přes den jsme úspěšnějí než v noci s průvodcem. Ovšem viděli jsme alespoň našeho prvního hada po dlouhé době od Srí Lanky a Thajska! Setkání s ním by nemuselo dopadnout zrovna šťastně, jednalo se o mládě zeleného křovináře, který patří mezi zmijovité. Mládě ještě nedokáže regulovat množství jedu, které vpraví do oběti a tak je nebezpečnější než dospělec.
Pobyt v Monteverde jsme si užili, bylo nám tu hezky, ale člověk tady mimojiné poznal, že musí myslet na to, že tady nežije sám a přestože jsou lidé zvyklí maximálního soužití s přírodou, tak se mohou dostat do nebezpečí. Když jsme se ptali Roye, jestli našel třeba hada na zahradě nebo v okolí domu, tak nám řekl, že naposledy přenášel se svým hostem 6-ti metrového hroznýše, který se jim plazil přes cestu, když jeli ze zastávky autobusu do Nature Housu, no, proč ne.
Přesouváme se do tepla, k vodě a do naší poslední destinace v Kostarice Jacó :)
Comentários